Sociální stát dnešního typu - přežitek, nebo nutnost?

V souvislosti s chystanými reformami se rozproudila diskuze nad dalším směřováním českého sociálního státu. Je naprosto evidentní, že štědrý sociální systém se musí změnit.

K tomuto článku mě inspirovala diskuze pod mým nedávným článkem o odborech. Tímto bych chtěl jejím účastníkům poděkovat, neboť byla nesmírně zajímavá a v zásadě vedená naprosto slušně a férově.

Současná česká opozice se bouří - prý dochází ke konci sociálního státu v Čechách. Moje otázka ale zní: Je to vůbec špatně? Předem bych chtěl říct, že rozhodně nejsem nějaká hyena, která by se ukájela nad bídou ostatních. Je jasné, že sociální systém existovat musí a musí pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují. A zde jsme u jádra věci. Jak jsem napsal musí POMÁHAT lidem, kteří to POTŘEBUJÍ. Buďme k sobě upřímní, český sociální systém nejen pomáhá, což by bylo naprosto v pořádku, ale především dává možnost nechat se vyžírat a rozkrádat lidmi, kteří to rozhodně nepotřebují. Najít řešení určitě není jednoduché a ani já ho nějaké jednoznačně zářící nevidím, nicméně důležité je se o něj pokusit. Samozřejmě je možné zavřít nad vším oči a nechat to plynout dál, ale právě to je cesta do pekel. Pokud politici nechají systém sociálních dávek dál zneužívaný, zareaguje časem společnost velmi agresivně a vše se otočí zejméně proti lidem, kteří systému nezneužívali, ale opravdu jeho pomoc potřebovali. Je to smutné, je to zcela paradoxní, ale je to naprosto tak. Pokrytecká, falešná solidarita některých politiků může přinést jedině živnou půdu pro extremistické názory a přinést veliké neštěstí. Nemluvím zde vůbec o ekonomickém problému. Ekonomické dopady při ponechání současného systému jsou rovněž alarmující, o čemž naprosto svorně hovoří spousta ekonomů.

Systém, alespoň podle mě, by měl být nastaven přísně, ale spravedlivě. Ano, toto je fráze, ale tak by to mělo být. Lidé, kteří potřebují pomoc by ji měli dostat. Ne ovšem lidé, kteří sociální dávky bez jakýchkoliv skrupulí zneužívají. Znám několik případů lidí, kteří se neustálým cestováním po doktorech, kteří toto bez zájmu přehlížejí, dokáží zbavit práce a ještě si žijí velmi slušně. Je smutné, když člověk porovná příjem člověka, který odpracuje 200 hodin v práci a člověka, který by mohl pracovat, ale nechce, nicméně má trpělivost a žaludek na to obíhat nejrůznější úřady, a dojde k tomu, že tyto příjmy se liší naprosto nepatrně. Zde přeci nelze hovořit o solidaritě. Toto je solidarita naprosto naruby.

Kde ale hledat chybu? V systému samém, ale možná také v práci úředníků a doktorů. Často slušným lidem, kteří by nějakou pomoc potřebovali nebo si tu či onu dávku zasloužili, arogantně zabouchnou dveře před nosem a pošlou ho pryč. Naopak drzým a vytrvalým lhářům a simulantům jdou na ruku. Slušnost se naprosto nevyplácí. Mnoha úředníkům a bohužel i doktorům chybí empatie. Slušných se nebojí a těch drzých se raději zbaví tak, že jim přiznají, co chtějí.

Nechtěl bych tímto článkem paušalizovat. Určitě nejsou všichni doktoři, úředníci a čerpatelé sociálních dávek špatní. Toto si rozhodně nemyslím. Ale jsou mezi nimi různí vykutálení lidé. Jak jsem se již mnohokrát zmínil, je třeba pomáhat lidem, kteří tuto pomoc opravdu potřebují a na těchto lidech se nesmí šetřit. Šetřit se musí na lidech, kteří systému zneužívají.

Pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi a pomoc potřebují. V tom já vidím solidaritu a smysl sociálního státu.