Populární práskači

Kdo čeká v tomto článku odsouzení a smrtící kritiku pánů Neckáře, Dvořáka a mnoha dalších populárních osobností, které se upsaly ďáblu minulého režimu, bude zklamán. Tento článek je pouhým povzdechem.

Nohavica, Streichel, Neckář, Dvořák, Kanyza. A ještě další by se našli. A další se určitě objeví. Je to smutné, ale je to tak. V souvislosti se systematičtější prací se objevují nové a nové svazky spolupracovníků nejďábelštější organizace ďábelského režimu.

Reakce čtenářů je na to dvojí.

Jedni říkají, že toto zveřejňování je správné, že každý má mít odpovědnost za činy, kterých se dopustil, a pokud je člověk známou nebo slavnou osobností, musí počítat s tím, že média se jeho případu chytí spíše než případu Františka Vomáčky, kterého znají maximálně ve vedlejší vesnici. Může to být velmi nespravedlivé. Ten imaginární František Vomáčka mohl škodit daleko více než "populární práskač", nicméně toto je daň za popularitu. Média a především bulvár s láskou využívají slabostí známých osobností. 

Druzí tvrdí, že toto zveřejňování nemá v dnešní době smysl, že je nespravedlivé atd. Někteří lidé (například v internetové diskuzi iHNed) se dokonce domnívají, že toto vše je jen hrou vládní koalice, která aby zastínila spory a zmatky kolem reformy veřejných financí, chce odlákat pozornost občanů aférami udávajících umělců. Tato možnost je trochu mimo hranice mojí fantazie, ale kdo ví.

Těžko těnto spor rozsoudit, ale přesto se domnívám, že zveřejňování svazků STB smysl má. Populární osobnosti zkrátka musí počítat s tím, že pokud se STB upsali, bude je dnes čekat nepříjemné propírání médii. To by ale mělo být spravedlivé. Zkrátka není estébák jako estébák a upřímně říkám, že by mě zajímaly i příbehy řídících důstojníků nebo jiných, méně známých agentů. Měly by bát známy příběhy neznámých udavačů, kiteří třeba daleko více škodili. Bohužel o to v dnešních, stále se bulvarizujících médiích (a MF Dnes není výjimkou) není zájem.

Oblast, kde by se ovšem konfidentství STB mělo striktně hlídat je politika a práce ve státní službě. Nikdy neporozumím tomu, jak je možné, že i dnes pracují ve vysokých úřadech bývalí estébáci. Samozřejmě měli být tito lidé vyhozeni již dávno, ale ani dnes k tomu není pozdě, neboť každý by měl nést odpovědnost za svoje činy. Nedostatečným zájmem a tlakem veřejnosti a značným cynismem některých politiků se tedy mohlo stát, že se Jan Kavan, dle mého názoru nejsmradlavější h.... české politiky, mohl stát senátorem a členem vlády a KSČM, strana s protidemokratickým programem a předsedou, konfidentem, spolurozhoduje o osudu naší země.

Zveřejňování spisů STB by mělo mít jeden účel. Ukázat, že doba komunismu měla svou nesmazatelnou a děsivou stránku, na kterou by se nikdy nemělo zapomenout a že tato doba by se nikdy neměla ani náznakem vrátit.

P.S. Všem čtenářům se hluboce omlouvám za použitý náznak sprostého slova v mém článku, ale v souvislosti s osobou Jana Kato Kavana mě slušnější výraz nenapadl.