Moji milí odboráři,

po delší době o vás zase bylo slyšet. Zaplnili jste Václavské náměstí a ještě předtím trošku zkomplikovali pražskou dopravu. Pořádně jste si zakřičeli a to i přesto, že vás bylo méně než mnozí z vás doufali a tvrdili. Někteří z vás promluvili i do televize a nutno říci, že úroveň některých těchto příspěvků byla srovnatelná s monology bezdomovců na pražském Andělu. Ti šťastnější z vás se mohli vyfotografovat s vaším politickým guru Jiřím Paroubkem. Přišli jste si do Prahy zakřičet, jinak jste opět nepřinesli nic.

Odboráři v České republice jako by se hledali. Po osmi letech vlády jim spřízněné sociální demokracie, kdy je z klidu pokusil jen reformní pokus vlády Vladimíra Špidly, se do čela země konečně dostal nepřítel a je potřeba zbrojit. Ještě ke všemu ten nepřítel vytáhl do boje s něčím nevídaným - reformou (nebo aspoň jejím náznakem či pokusem o ni). A světe div se, tato reforma by měla přinést větší zisky bohatým a nešťastníkům zaměstnancům s průměrnými a nižšími příjmy jen brát. Nemluvím už ani o tom, že by měla sebrat zaměstnancům stravenky. Jaká to troufalost! Také se ihned odboráři v čele se svým předsedou-senátorem-sociálním demokratem Štěchem vydali do ulic. A kdyby zrovna praotec našich odborů Richard Falbr zrovna neusnul někde v europarlamentu, určitě by tu byl s nimi. Co však tato demonstrace přinesla? Vůbec nic. Jen to, že reforma je špatná a měla by být jiná. Dovolil bych si dodat, že podle odborů ještě nejlépe žádná. Je přeci lepší žít si v tom našem smrádečku a hnoji s pocitem neustálého zisku. Je přeci tak krásné jen brát a pokud možno nic nedávat. To dozajista všechno krásné je, ale jen do té doby, než tato země ekonomicky zcela zkolabuje. Budou potom odboráři opět demonstrovat? Budou vyčítat vládám, proč neprovedly pravicové reformy, které by tomuto kolapsu, který nepřinese nic dobrého ani odborářům, zabránily? Ano, věřím, že budou.

Naše odbory zaspaly dobu. Dnes již nejsou tak mocné, jak bývaly. A mohou si za to samy. Mohou si za to tím, jak se mnozí jejich funkcionáři nechají korumpovat podniky, ve kterých působí, jdou jim na ruku a neberou pražádný ohled na zaměstnance, které zastupují, nýbrž na svůj prospěch a klid. Odbory často nehledí na konrétní problémy zaměstnanců, například na bezpečnost práce, ale mají ambice vměšovat se do nejvyšší politiky. To je cesta, která je jednoznačně špatná. Již teď nulová prestiž stále klesá. A bude klesat i dál. Pokud chtějí být odbory brány jako banda uřvanců na jedné straně a zpohodlnělých korupčníků a pokrytců na straně druhé, tak bůh s nimi. Časem se přiblíží zániku.