A zkuste, pokud jste na facebooku přihlášení, alespoň jeden den, kdy budete mít přístup na internet, se na něm nepřihlašovat. Vyjděte ven, vyjděte si do přírody třeba na houby nebo jen tak na jakoukoli procházku kamkoli. Protože tahle závislost na fb a jemu podobných může být v budoucnu nebezpečná a nevíme, co z nás může udělat. Může se stát parodií reality. Smutnou vzpomínkou na normální svět…
Patřím do generace, která je ovlivněna facebookem, Skypem, ICQ, Twitterm a dalšími komunikačními vymoženostmi. Jsem dítě devadesátých let. Zažil jsem rozmach televizní a počítačové zábavy. Vyrůstal jsem na Herkulovy; Super Mariovi a dalších jim podobných. Stal jsem se majitelem prvních mobilních telefonů. A pokaždé po nějaké době se musím sám sebe ptát: Jak to bude vypadat za dvacet let? Jestliže jsme od devadesátých let ušly tak dalekou cestu, kam ještě můžeme dojít v budoucnu? Může se naše materialistické chápání světa ještě někam dále rozvíjet? A jaký vliv na nás naše moderní vymoženosti mohou mít? Rád bych se podíval na jeden z nejdiskutovanějších fenoménů: facebook
Jak jsem se stal uživatelem: Myslím, že nemusím dlouze vysvětlovat, co to facebook vlastně je, ale pro ty méně znalé v dnešní komunikaci prozradím, že se jedná o sociální síť, která má lidi kolem nás sbližovat a propojovat. Je-li tomu skutečně tak, na to se podívám později. Mohu s hrdostí říci, že zažil dobu, kdy facebook začínal. Zaregistroval jsem se na něj v jeho prvopočátcích, kdy se teprve pomalu infiltroval do podvědomí prostých lidí. Tahle síť byla nejprve určena pro „vysokoškolskou elitu“ a byť mezi ni nepatřím, jednoho zimního dne, jsem tam v přihlašovacích údajích poprvé zapsal svůj email a stal se uživatelem. Pak jsem nějak pozapomněl, že tam vlastně jsem a znovu mi to připomněla až kamarádka, která se tam o půl roku později také přidala. A měl jsem první kamarádku. Pak jsem jich měl asi devatenáct a facebook byl ještě pořád tak trochu velkou neznámou. Ale rozrůstal se. Když jsem na něm začínal já, nebyly na něm žádné extra hry ani tvoření vlastní profilové postavičky. V televizích ani rádiu ještě nikdo nereklamoval své vysílání nebo výrobek prostřednictví stránek na fb. A my byli vážně v pohodě. Komunikace se nesla v duchu souznění a každodenních známostech.
Co se tam děje nyní, tomu nerozumím. Každý den další nový uživatel. Mám kolem sedmdesáti přátel. Vlastně pouze přátelé ze základky a střední. Ale někteří tamější mají přes dvě stě i daleko více přátel. Ano souhlasím, že ani já nemohu mít pravých přátel sedmdesát, snad je mám přidané jen z důvodu případného nutného kontaktování kvůli nějakému problému, ale jak jich může někdo mít osm set a více? Vážně nevím.
Za mně ani nevznikaly stránky typu „vsadím se, že kluků bude 2000 dříve než holek“ nebo „nechceme státní maturitu“ nebo „kdo dokáže přečíst tenhle text je…“ My facebook využívali skutečně většinou pouze k občasné komunikaci. Nyní se z něj ale stalo něco jiného.
Co je facebook nyní: Smetiště. Ráj veškeré spodiny a nechutenství k životu, které místo, aby spojovalo, lidi spíše odlučuje. Místo by chodili ven, daleko raději vysedávají před monitorem a hrají farmville, přidávají si přítele za přítelem a osobní komunikace jim uniká. Neříkám, že to je případ všech uživatel, vážně bych se nerad někoho dotkl, ale leckteří takoví jsou. Stačí, když vy, co na něm jste zaregistrovaní se podíváte mezi své přátele a zjistíte, že nejspíš alespoň jeden takový s nesmyslným počtem přátel a mající na svém profilu zveřejněné výsledky všemožných kvízů a rekordů ve hře, mezi nimi skutečně najdete. A když se takový fanatický uživatel někdy za sto let vypraví do světa normálních lidí“, zjistí, že jim vůbec nerozumí. Že nedokáže rozlišit, co který pohyb těla znamená; nerozezná pravý vtip a úsměv, pokud mu jej někdo neukáže pomocí internetových emotikonů (Smailíků). A jakýkoli význam vzájemného souznění mu naprosto uniká. Osobní komunikace se tak ztrácí. Odstup od lidí je daleko větší, než kdykoli dříve. Místo aby nás internetová komunikace sbližovala, nás stále více a více oddaluje. Stáváme se obezřetnější a úzkostlivější. Máme snad strach z komunikace s živou bytostí? Psaná slova nám mohou snad méně ublížit, než výraz a slova v audio verzi „klasického živého tvora“? Čeho se tolik bojíme? Čeho se tolik bojí člověk, který svůj život předal do rukou tvůrce tohohle výtvoru?
Co nás to může stát: Předně duševní zdraví. Můžeme přijít o vše, co dělá člověka člověkem. Je možné, že přílišné upínání se na pseudosociální komunikační servery může mít za následek totální odloučení od normality lidství. Staneme se daleko více lační po informacích. Ale nikoli v onom kladném smyslu získávání užitečných informací, ale naopak v tom negativním až voyeurském pohledu sledování života ostatních lidí. Co kdo právě dělá? Na co právě myslí? Jaké fotografie má na profilu? S kým je právě ve vztahu a znám ho? Tohle už není normální životní směr, ale úchyláctví směřující k defektu sociální sféry.
Jak jsem již řekl, jsem součástí generace narozené v devadesátých letech a se zvědavostí i obavami sleduji exponenciálně se zvyšující závislost na podobných sítích jako je facebook. Je možné, že jejich možné budoucí vypnutí nás bude stát psychické zdraví. A újma může být dosti často trvalá. Virtuální realita je fajn, dokud nás nezačne ovládat. Pokud, když jste na dovolené bez přístupu k internetu, nevyhledáváte příležitost, jak se k němu připojit a zjistit tak aktuální zprávy a stavy svých přátel, pak jste jedním z těch šťastlivců, kteří sledují degradaci člověka na post virtuální hračky.
Abych pravdu řekl, v době, kdy tyhle „věci“ neexistovaly“ se lidé dokázali daleko lépe bavit. Lépe spolu vycházeli. Ale dnes jsou někteří na okraji ztráty lidství. Na okraji zrodu, kdy se z nich mohou stát závisláci přivaření ke klávesnici a monitoru. Se staženými roletami, aby se ukryly světu, který zůstal normální.
A tak mohu možná tak trochu šíleně říci: proberte se! Vypadněte aspoň jednou denně ven a podívejte se na tváře lidí kolem sebe. A zkuste, pokud jste na facebooku přihlášení, alespoň jeden den, kdy budete mít přístup na internet, se na něm nepřihlašovat. Vyjděte ven, vyjděte si do přírody třeba na houby nebo jen tak na jakoukoli procházku kamkoli. Protože tahle závislost na fb a jemu podobných může být v budoucnu nebezpečná a nevíme, co z nás může udělat. Může se stát parodií reality. Smutnou vzpomínkou na normální svět…
