Akční / Sci-Fi / Thriller USA, 2002, 103 min "Našlapuj lehce, neboť chodíš po mých snech"
Je obecně známo, že žijeme v neskutečně uspěchané době. To je nesporný fakt. V době plné zvláštních komunikačních prostředků: mobil, maily a v poslední době se stále více rozmáhající sociální sítě typu facebook či twitter. Je jich samozřejmě mnohem více, ale tyhle dva jsou asi ti nejrozšířenějších. A počet zaregistrovaných neustále roste. Avšak my, co na něm jsme, si také uvědomujeme jednu důležitou věc, kterou tímhle ztrácíme. Vztah k lidem. Sociální sítě vznikly, aby nám komunikaci usnadnily, ale místo toho jsme se dostali na hranici. Trajektorie klávesových písmenek mluvené slovo nenahradí. Stejně tak fotografie u profilu. A právě tímhle ztrácíme náš kontakt s živou osobou. S prostředí domova se naše komunikace odehrává na úrovni psaných písmenek a veškeré emoce jsou vyjadřovány pomocí emotikonů. Nevím, ale mně onen jedinečný úsměv od osoby, s níž mluvím, nikdy nenahradí. Ztrácíme tím emoce, vše co nás činí člověkem schopným cítit.
A tím se dostávám k recenzi na zvláštní a výjimečný film „Equilibrium“. Příběh se odehrává ve městě Libria. „Na počátku 21. století vypukla třetí světová válka. Ti z nás, kteří přežili, věděli, že další by lidstvo nikdy nemohlo přežít. Naše vznětlivé povahy nemohly být déle tolerovány. Proto jsme vytvořili novou armádu zákona, Grammaton klerik, jejíž výhradní povinností je vyhledávát a vymýtit zdroje vzájemné lidské krutosti, schopnost člověka cítit.“ A tak vznikl lék. Jeho název: Equilibrium. Jde o sedativa tlumící emoce. Nic necítíte. A člověk, který necítí, nemá tedy pro co bojovat – nepovede válku. Jenže, co když někdo lék nebere nebo jej naprosto vysadí? Poté započne hon na takzvané „cituschopné“. Poté nastupují klerikové, vycvičení bojovníci. Jejich úkol je jasný: eliminovat cituschopné. Ale co když jeden z kleriků lék vysadí? Co když se přidá na stranu cituschopných, neboť právě to, co nás činí člověkem, jsou naše emoce? Pro každého jedinečné, individuálníé.
Vím, že Equilibrium není nový film, ale nedávno jsem ho viděl, vlastně poprvé. Dostal mne. Četl jsem pár recenzí na tenhle snímek. Prý jsou dvě skupiny diváků, jak už to tak bývá. Jedna skupina film zavrhne, buď jako scifi, hloupost nebo něco naprosto nepřijatelného. A druhé skupince bude údajně vrtat hlavou i několik let. Přikláním se k druhé straně. Equilibrium mi vrtá hlavou. Zvláště tím, že v roce 2003 ještě sociální sítě tolik rozšířené nebyly. Nyní jsou a film jakoby se odehrával právě několik let po naší době. Ztrácíme city, náš styk s lidmi, tolik důležitý pro přežití. Ztrácíme sami sebe a styk s realitou. Stále více upadáme do světa virtuality, do čehosi neskutečného a přicházíme tím o vše potřebné k člověčenství. Samozřejmě, není možné brát filmy vážně. Film je filmem. A sci – fi je zkrátka sci – fi. Ale jestliže zhlédnete film, v němž vidíte naši přítomnost i cestu do záhuby, nedokážete o něm nepřemýšlet. Nedokážete jen nečinně sedět a pozorovat svět unikající vám mezi prsty. Unikající vaší představivosti, vaším emocím. Svět nového totalitního režimu, tvrdšího než všechny předchozí, tajně sbírané obrazy velkým umělců, tajně vybudované pokoje, tajná seskupení chránící lidství. A na konci vás napadne neskutečné množství myšlenek a otázek, na něž budete toužit znát odpověď. Ale ta se skrývá buď ve vás samotných či v budoucnosti.
A jedinečná věta z filmu: „Našlapuj lehce, neboť chodíš po mých snech“ jakoby shrnovala vše, co jest. Skladba Beethovena jakoby znamenala veškerou snahu lidstva, veškeré toužení, cíle sny a vaše emoce se proberou a rozeběhnou na plné obrátky a je dost dobře možné, že v okamžiku, kdy spatříte štěně a jeho smutné oči, neboť má být zabit, je možné, že se rozpláčete.
Equilibrium má úžasnou myšlenku, nad níž nelze nepřemýšlet. Hutnou atmosféru a hudební doprovod, který nelze přehlížet. Equilibrium – město bez citů a emocí. Současnost, které se obáváme.
100%
http://romankrasa.webnode.cz/filmy/akcni-scifi/equilibrium/
