CO DOKÁŽÍ ZPITÉ DIVOŽENKY? Vesmírné vědomí je mi nekonečně vzdáleno. Ocitám se však skrze zdivočelé kněžky luny v samém ohnisku geneze lidského rodu. Nápoji poznání se propíjíme do útrob kosmu a minulých životů…
Laskavý čtenáři, chceš-li si smlsnout na pikantních řádcích o kněžkách lásky, právě tvé srdce nepotěším. Píšu zde pro vás, milí kněží a milé kněžky luny, kteří jste napojeni na vesmírnou energii. A taktéž pro vás, kteří se umíte vypořádat s rychlým spádem děje a nečekanými „twisty“ ústřední zápletky. Varování: Hlava vám z toho půjde nikoli kolem, nýbrž úplně dokola…
ENTRÉE
Na cestě do mého panelového příbytku je letitá kamarádka L. Kráčí setmělým městem. Srdce má dokonale nadranc a hledá útočiště před zhoubnou nocí. S ní přichází předzvěst netušené výpravy za dobrodružstvím tisíce a jedné galaxie. Úkol dostává konkrétní jména: napojit, rozptýlit, uchlácholit, uložit. Přízemní? Kdeže!
Nástin scény není úplný, pomíjím-li přítomnost své přítelkyně D. To ona je „hradní“ paní a hlavní utěšitelkou, poněvadž s osudem zkoušenou L. sdílí obří to průsečík v podobě celého vesmíru. Obě s ním čile komunikují. Později vychází najevo fatální spojení: D. a L. jsou nefalšovanými… Ale pěkně popořádku. Tedy po láhvích…
LÁHEV PRVNÍ
První láhev popíjíme ve znamení nářků nad nelidským ohavou, který L. láme srdce. Kamenem házíme vina nevina. Záměrně míříme přímo do jeho tváře, nechť je znetvořena. L. křičí o pomoc. Chce úlevu. Ačkoli zcela dobit, mučitel vstupuje sms branou a ruší obřad uzdravení. L. všemi signály vysílá ano i ne. Zmítá se v zápasu o čest a lůno. Lůno zatím vítězí…
LÁHEV DRUHÁ
Divoženky poskakují kolem pomyslného ohniště a šamansky potřásají (již mírně „nalitými“) ňadry. Prostorem se pohybují – v jejich zorném poli – světelné bytosti. Kosmický vír roztáčí půdu pod nohama až k orgasmickému křížení čaker rozdychtěných kněžek luny. Dostavuje se nevyhnutelné vnuknutí! L. a D. se znají z minulého života v Atlantidě. Narodily se jako karmická dvojčata. Co vesmír spojil, ani civilizace nerozděluj.
Připadám si nemístně – „ako ikra medzi tisícročnými včelami“. Vesmírný proud a moc plamenů rozdmychává počínající fázi katarze L. srdce. Úkol rozptýlit je právě v půli.
ČÁST DEKADENTNÍ
Role má jest zmenšena toliko na trubače. Dekadence nejnižší úrovně. Na scéně se obnažuje jikra v/z županu. Pánský striptease živí sopečné výbuchy smíchu zpitých karmických dvojčat. Sousedé spílají, pověst solidní partaje nadobro hyne.
ČÁST KRITICKÁ
Žádná láhev: L. opět při smyslech. Zjitřena nedostatkem. Poohlíží se po kabelce, hledá kabát a východ. (Haló, L., jsme přece na jihu!)
ČÁST NEJKRITIČTĚJŠÍ
Kulisy obývajícího pokoje měníme za kuchyňský stůl. Menu doznává radikální změny. Od tekutin se příkrým srázem kutálíme k omamným látkám. L. se opět třpytí oči v naději na obrat v zápletce. Dým činí z útulné kuchyně pravé šamanské doupě. Přikována na židlích se naše těla zmítají v prostoduchém a zároveň geniálním humoru obdařených světelných bytostí. Stáváme se karmickými trojčaty. Tisícročné včely ma berú k sebe. Som ikernáč storočný. Cítím intenzivní sálání přítomných aur. L. srší teple zlatou, D. šíří bronzový nach a já? Nevím. Jsem v území dříve neprobádaném. Tiším dech a saju kosmický prach všemi póry těla. Ze tmy vystupuje obraz ve stále jasnějších konturách. V minuláči* jsem byl brontosaurem. Kněžky mě krmily zelím.
…není nad svařování lámaného srdéčka.
TEČKA
*(minulém životě, pozn. autora)
