Život je prý boj. Zdráhám se tomu věřit. Život je darem a svět zahradou hojnosti. Boj je násilím na sobě a druhých.
Vzpomenete si na pocity své přímočaré víry z dětství, kdy bylo možné téměř vše? Zasahuje vás nyní v dospělosti pravý opak – že není možné skoro nic? Vítejte dole. Odtud vede cesta pouze vzhůru, pokud ne na samé dno.
Jako byste se ocitli v těžkém brnění. Jste v relativním bezpečí, avšak nehybní. Jinak nic. Jakkoli si přejete vzruch a proud života, nejde to. Nevíte proč. Téměř nic, z čeho můžete čerpat životní energii, není možné. Zmocňuje se vás letargie. Prostupuje vámi strach. Už nemáte žádný další nápad. Jste umořeni neúspěchy. Tělo hibernuje a srdce bije na poplach.
Člověk má zvláštní talent hledat viníky. Relativizovat. Ztrácet záchytné body. Tyran v podvědomí mu zcela odřízne přívod životozáchovné mízy. Na všechny výzvy k vitalitě generuje systém záporné odpovědi. U kormidla už nestojí vůle. Zbývá fyzické tělo coby nástroj obnovy. Z ducha se stal vozíčkář.
Jsem hluboce přesvědčen, že posláním člověka jest rozkvést a rozdávat plody svých darů. Síla nad námi nemohla zamýšlet naše stvoření kvůli boji. Život od člověka opakovaně vyžaduje, aby překračoval svůj stín.
Mým osobním stéblem, jehož se chytám, je burcování těla. Nejde-li to zevnitř, musí to jít z venku. Proto zařazuji do svého akčního plánu rituál probouzení formou symbolické očistné koupele ke každému prvnímu dni v měsíci.
Nechť jsou Vám v roce 2016 hvězdy nakloněny a vůle opět ovládne trůn.
Václav Král
