V řadách mých známých a přátel je několik učitelů. Ať aktivních či neaktivních. Řeknu vám, jsou to kolikrát věci, co se od nich z vyprávění dovídám. Tuhle kamarád tělocvikář zasahoval v místech těžko uvěřitelných…
S učiteli si každý z nás užil své. Já např. schytal několik dobře mířených a nikterak pouze symbolických facek. Paradoxně se to bez nich dokázalo obejít, když jsem při hodině trefil učitelku ‚flusačkou‘ do tváře. To bych si studem býval nafackoval i sám. Musela být asi již dočista imunní, že mě za to neztrestala jako zločince. Na střední mi pak zas učitel podivín při tělocviku uštědřil takovou ďahu do zad (snad v domnění, že mi zaskočil dech či co), až jsem dech málem ztratil. To jsou ale příběhy ze starých časů, to už se dnes nepočítá. A řekl bych, že ani nestává. Současná mládež svá práva zná.
Tak např. moje kamarádka. Němčina/čeština. Učila sice krátce, ale i tak to asi stálo za to. Inteligentní hezká blondýnka vyučující v devítce. Hoši neposední, smysly zjitřené. Tu jí jeden odvaha bez uzardění přímo při hodině podává psaníčko. Jsi panna?, táže se v něm. Jo tak my si tykáme?, reaguje. On jí lístek bere z ruky zpět a přepisuje jsi na jste. No comment.
Druhá kamarádka. Tentokrát agilní mladá učitelka chemie a biologie. Image katalogové dívky. Radost pohledět. Jakpak by pravidelně na posledních řádcích všemožných testů a písemek nenacházela nyvé vzkazy tohoto typu: Vždycky se mi líbí Vaše nové oblečení. Umíte tak hezky kombinovat barvy. Škoda že se nemůžeme víc kamarádit a že nás nemáte na víc předmětů. Už se zas těšim na další Vaše hodiny. Vláďa F.
Na finále si pozvu mého kamaráda tělocvikáře, hudebkáře a pracovkáře. Má toho na můj vkus dost a pere se s tím statečně. Dokonce přijal i hodiny vaření. Často prý hlas nezvyšuje, raději nechá po škole uličníky běhat kolem školního oválu. Tělocvikáři – troufám si tvrdit – jsou skupinou z nejohroženějších. Míra jejich odpovědnosti je prostě nejvyšší. Vždyť si to vezměte. Např. taková šikovná sedmačka si na hrazdě troufne na poměrně komplikovaný toč (tyč v rozkroku, ruce vedle boků a hup dokola o 360 stupňů). Po prvním vydařeném pokusu se osmělí k opakování. Učitel je bdělý a asistuje. Co ale může dělat, když se cvičenka v nejlepším okamžiku pustí? A drama je na světě. Otřes mozku, podezření na pohnutou páteř, do toho hysterický pláč spolužaček. Ale nebojte, kamarád je také školený zdravotník.
Když říkám školený, nepřeháním. Vážně se vyzná. Dokonale vyhodnotí situaci a jedná. To pak zúročí i látku z hodin vaření. Představte si to. S panikou v očích do kabinetu přispěchá čtvrťáček. Vydává se vám napospas. Pane učiteli, já mám něco v zadečku. Dobrá, podíváme se na to, snad nepůjde o nic vážného. Na chlapeckém WC pak dojde k bližšímu probádání kýženého místa. Kousek čehosi bělavého čučí ven. Tělocvikář se ptá, zda malý pacient v posledních hodinách nejedl špagety (‚po studentsku‘ s kečupem a sýrem – oblíbený pedagogův pokrm; pozn. autora). Prý nikoli. Nuže chvilka rozhodování a děj se vůle boží. Vytáhneme to, praví odhodlaně učitel. Žáček se chvěje, přesto statečně drží. Uchopit a táhnout. A hle: škrkavka (20 až 30 cm dlouhý cizopasník).
Tady už mi docházejí slova.
