Tři zloději v mém životě

Co je lidstvo lidstvem, existují různá kontroverzní řemesla. K tématu v nadpisu byste si mohli přiřadit např. tzv. kapsáře. O ty mi ale nejde. Setkal jsem se s jiným typem zlodějů. Dva jsem ke spravedlnosti dohnal, na třetím začínám pracovat…

Vezmu to od konce – od toho třetího. Opět jsem se krásně poučil. Je to několik týdnů, co jsem se vracel vlakem z návštěvy zpět do svého města. Kousek od nádraží mě odchytil takový zvláštní chlapík a přesvědčil mě, že je ve svízelné situaci (prý ho ve vlaku o všechno okradli a on potřebuje dojet domu – cca ještě nějakých dalších 150 km). Ve své naivitě jsem se nad ním ustrnul a “zapůjčil” mu na čestné slovo rovných 400 korun. Ochotně mi dal svou adresu a telefonní číslo, já jemu kontakt na sebe. Dušoval se, že peníze hned pošle.

Po pár týdnech jsem mu zkoušel volat. Nic. Včera jsem se rozhodl k ráznému dopisu. Po práci jdu na poštu a koho nevidím si v trafice kupovat kusovku: dotyčného chlapíka. Můžu vám říct, kdyby tam nebyli jiní lidé, normálně bych ho fyzicky zneškodnil a vzal si, co mi patří. Na místo toho jsem se zmohl leda na pár více méně opatrných výrazů a jen jsem sledoval, jak s ledovým klidem odchází. Ještě předtím mi stihl v překvapení říct, že “to teda asi ne”. Normálně byste mu to uvěřili. Hotový andílek.

Jedna věc mě měla toho večera varovat. Pán měl vzadu na kalhotách patrnou velkou skvrnu. Vyvodil jsem v jeho prospěch, že se z toho prostě podělal.

Až ho potkám příště, má se na co těšit.

Druhým (omilostněným) zlodějem v mém životě je velice dobře postavený pražský podnikatel. Svého času mě ještě se svým tehdejším společníkem zaměstnával. Jelikož jsme téměř stejná generace a jeden čas jsme spolu hráli sálový fotbal, šlo o přátelský vztah. Alespoň mě tak rád oslovoval – ahoj, příteli. Znáte ale podnikatele, jsou to povětšinou žraloci. A tenhle navíc chameleon.

Po necelých třech letech jsem oznámil své rozhodnutí firmu opustit a on krátce na to přišel s prosbou, abych mu “na překlenutí krátkodobé insolvence” půjčil peníze. Mělo jít o týdny. Na účet jsem mu spěšně složil na ústní dohodu 70 tisíc korun (pro něj pouhé kapesné). Domluvili jsme i výši odměny. Měl jsem celkem dobrý pocit a věřil jsem mu. Psal se rok tuším 2003. Až v nedávné době mi peníze vrátil. Ježiši, těch slibů, co vypustil z úst – ani byste nevěřili. Takhle si kálet do huby! A nemějte iluze – ani soud ho k tomu nepřiměl. Na začátku těchto strastí jsem z něj dosti drastickým způsobem vymámil smlouvu, které se beztak nedržel. Když soud po několika letech konečně učinil rozhodnutí v můj prospěch, zkrátka si doporučený dopis nevyzvedl. Jo, jo, náš český soudní systém – vše nakonec krachuje na nepřevzetí obálky. Naprosto absurdní!

Víte, co ho nakonec přesvědčilo k zaplacení? Když jsem mu oznámil úmysl odprodat pohledávku ‚vymahačské‘ firmě. On toho měl trochu víc – dluhy bankám a dalším právnickým osobám. Na mě vlastně zapomněl. Peníze už tedy mám i úroky. Tak ti děkuji, příteli Jakube Kučero.

Nu a prvním výtečníkem z řady těchto tří expertů je jistý mladík. Odcizil mi kolo zapůjčené od strýce – po jeho ženě nebožce. Tak nešikovně, že jsme ho s kamarádem ještě stačili zbystřit a běžet za ním. Upláchl. Na památku po něm mám nůžky na plech, které mu při úprku vypadly. Později se ukázalo, že bydlel dosti blízko, takže terén dobře znal. Po několika měsících vidím kolo zamčené před jednou hospodou v centru města. Chvilka čekání a vychází parta kluků, jeden nasedá na moje kolo a já na svém (novém) kole ho stopuji. Hotové dobrodružství. A mám tě, ptáčku, říkám si, když si zapisuji adresu domu, do nějž zaplul. Na nejbližší stanici policie celou situaci líčím a sklízím kritiku. Prý jsem měl nahlásit krádež hned. Ale vypadá to slibně, policisté vyrážejí do akce. Milého ‚zločince‘ doma nezachytili, takže do nemocnice – tam prý pracuje. Kolo zajišťují a já si ho můžu vyzvednout. Líčím tu rychlý průběh, nechci vás mystifikovat. Trvalo to o trochu déle. I tak jsem měl pocit zadostiučinění. Mladík samozřejmě vyvázl jako nevinný pro nedostatek důkazního materiálu. Cosi jim namluvil a hotovo.

Tak tihle tři pánové mi dali pěknou lekci. Dva mám z krku, třetímu ještě něco dlužím. Tedy vlastně on mě… A co kdo dluží vám? Nebo vy někomu něco dlužíte?