Tři krátké pohádky devítileté dívenky... co vy na ně?

O hvězdičce, která spadla na zem. O barvičkách a kováři.  O slze, která nikdy nevyschla.

Bez dalších úprav zde předkládám přepis třech původních pohádkových textů z pera devítileté dívenky. Činím tak proto, že je považuju za pozoruhodné.  Jsem zvědav na vaše případné názory.  V. Král

O hvězdičce která spadla na zem

Byla jedna hvězdička která se na štědrý den chtěla podívat na zem. Měla sestřičky které jí to nechtěli dovolit i když to bylo její největší přání. Vlastně to přání bylo rozzářit se na stromečku. A najednou spadla z nebe. Zachránily ji sněhové vločky její kamarádky. Ale nakonec dopadla na zem. Rodina která byla v lese a řezala vánoční strom hvězdičku vzala domů. Hvězdička se ohřála u kamen děti ji usušili a dali jí na vánoční strom. Hvězdičce se vyplnilo největší přání. Byla moc šťastná, ale tatínek s maminkou řekli že jí pomůžou zpět na nebe protože na vánoce musí být u své rodiny. Sundali hvězdičku ze stromku a hvězdička jako by promluvila lidským hlasem že na nebi posvítí celou noc jen pro ně. Vysadili hvězdičku na střechu a ona vzlítla zpět do nebe. Děti se radostně koukali na nebe jak hvězdička září. Rodina vzpomínala na tyto vánoce do konce života. A jestli hvězdička nespadla na nebi svítí do dnes. Konec

O barvičkách a kováři

No jo. Barvy jsou krásné někdy zlepšují náladu někdy ne někdy něco připomínají a někdy zase umožňují spoustu věcí. Co by to bylo za svět bez barev to by nebyl ani svět. No tak třeba modré nebe jaké by bylo nebe kdyby nebylo ani modré ani šedé no! to by nebylo žádné. Dnes vám povím o kováři který je neměl vůbec rád. To bylo tak jednoho dne se kovář nějak poškleboval. Přišlo mu divné že je nebe modré a proč je tráva zelená. Proč by nemohlo být nebe fialové a tráva červená řekl si a usmál se. Tak a už sem to vymyslel nabarvím si trávu na dvoře červeně a strop fialově. Jak řekl tak taky udělal štěstí že ste se na to nemuseli dívat byla to ohromná potopa. A eště ke všemu měl kovář krávu a ta teď vůbec nejedla. Jednoho dne lehla kráva na zem a nevstala. Kovář vyběhl ven a řekl: kravičko co se ti stalo! Kráva jakoby promluvila lidským hlasem, ale to ta tvoje červená tráva. Kovář si řekl že trávu umyje a ať eště kravička vydrží. No jo umyl trávu a hned to bylo v pořádku, ale strop si nechal fialový aby si zvykal na barvy. A jestli kovář neumřel tak žije v Pelhřimově do dnes. Konec

O slze která nikdy nevyschla

Jednoho dne byla velká akce na zámeckém dvorku. Mohli jste jezdit na koni házet klaunovy do pusy míč a jiné. Ale princezna neměla moc dobrou náladu to proto, že jí umřela kočička o kterou se dlouho starala. Řeknu vám zajímavost princezna nikdy nebrečela. Ale teď se jí to zdálo jako kdyby se jí chtělo plakat uronila slzu na svůj noční stůl. A ta slza tam pořád byla až do té doby co si jí princezna všimla řekla si: vždyť tu slzu jsem vypustila z oka před šesti lety tak jak je to možné. Princezna chvíli přemýšlela… a nakonec si vzpomněla na věštce nebo spíše vědce. Tak ho nechala poslat na zámek. A řekl: No to je přeci jasné vaše výsosti vždyť  vy jste nikdy předtím neplakala a proto ta první slza zůstane na stolku napořád. Aha řekla princezna a poslala vědce domů. A už bylo vše v pořádku. A vždycky potom už jí každá slza vyschla. Konec