TEENAGEŘI V AKCI/TROLEJBUSU

Scéna z večerní jízdy trolejbusem: Nasedá hlučná čtyřka ‘spontánních‘ teenagerů – dvě slečny a dva mladíci (řekněme kolem 15 - 16 let). V momentu “nalodění” jim už patří nejen svět, jsou dokonce pány situace v celém trolejbuse. Zvláště hoši duní víc než prázdné sudy a jejich nadšení ze sebe samých nebere konců. Bezprostřednost (čti ozáření vlastní genialitou), vulgární slovník, lascivnost a bezedná hloupost – toť “vítězný koktejl” dotyčných mladých mužů.

Často si v poslední době vyčítám, že sklouzávám ke své škodě k moralitám. Ke světci mám totiž na míle daleko. Vždy však o poznání blíže než “nositelé chování”, jejichž porouchaná příčetnost mě burcuje k psaní. Tolik malé intermezzo před pokračováním výše započaté scény.

Divoká čtyřka v poloprázdném dopravním prostředku usedá na zadnice obtažené bokovými džínsy a naplno spouští tyjátr. Pochopitelně jde o šmíru spíše než o řemeslné herectví. O scénáři pomlčím.

Dějství 1.

Hlučnější z obou frajerů glosuje jakési žhavé události. Řve jak pavián a v očích má výraz blaženého sebeuspokojení. Točí dokola zhruba deset slov (po svém vylepšených) a cítí se jako Monet s paletou a štětcem v ruce. Co chtěl autor říci, jsem dosud nevytušil.

Dějství 2.

Hlavní hrdina je doslova rozpálený a strhává k zemité rozpravě i dívky. “Sem se tam s nim teď líbala, fakt!” chlubí se snědá divoška. “Klidně bych mu to udělala.” Chlapcům se žene další dávka adrenalinu do hlavy. Iniciují focení. Mobílky jsou v permanenci.

Dějství 3.

“Deme do káefcéčka, to platim. Fakt, poťte! Něco dáme,” hecuje všechny Monet. “Vole, foť to! Dělej, dej jí francouzáka! Dělej! Bomba, vole!”

Dějství 4.

“Tak dete nebo ne? Vole, teď ty s ní! Dělej, pořádnýho francka – dělej. Bomba.” To zas nabádá kluk ve vedlejší úloze našeho Moneta. Ten souhlasí a dívka bez uzardění otevírá ústa. “Pohoda, ale fak to nikam nedávejte, jako na netko. Fak jako ne,” jihne malíř.

Pár tahů a obraz je dokončen. Kluci vystupují a mizí do jídelny na smažená křidélka. Dívky jako by již křidélka měly – zůstávají v němém úžasu. Vystupuji rovněž. Ve spáncích mi vře rej vzrušení. Jo, hochu, takhle jsi měl ŽÍT NAPLNO, když jsi býval mlád. Takhle se dnes dělá dojem a orgasmus. Vrať se do hrobu!