Fundovaný to autor A. Ábelovský ve svém článku Stadion pro Sáblíkovou? Děláte si ze mě srandu? způsobem sebevědomého všeználka tvrdošíjně usměrňuje emoce příznivců myšlenky důstojného zázemí pro české rychlobruslení. Na případnou halu (cokoli si pod tím můžeme v tuto chvíli představit) ze „svých daní“ odmítá dát byť jedinou symbolickou korunu.
Původní text si můžete přečíst na http://adamabelovsky.blog.idnes.cz/c/125738/Stadion-pro-Sablikovou-Delate-si-ze-me-srandu.html
Platformou jeho světonázoru je holý a nesmlouvavý pragmatismus obchodní matematiky – hala se takzvaně neuživí. A co se samo neuživí, nemá na život nárok. Jako odborník na investice do sportnovních zařízení se ptá „prostých nadšenců“, zda neupadli na hlavu. Renomované sportovní komentátory ČT nevyjímaje. Celý nápad je podle něj naprosto hloupý. Veškeré jeho nabité vědomosti z ekonomie se v něm proti hale bouří, čtenář doslova cítí klokot jeho krve.
Ve své citové ztuhlosti bere nadnesené „stadion pro Sáblíkovou“ jako doslovnou premisu pro své další výtky. Nebrzdí ho v soudech ani základní nepochopení olympijské ideje: inspirovat lidi k překročení vlastního stínu.
Jak vůbec někoho může napadnout, honí se mu hlavou, aby v zemi dvojnásobné olympijské vítězky mělo/mohlo být vybudováno zázemí pro její disciplínu? Proč by tu probůh např. měla/mohla vznikat základna dalších rychlobruslařů?
A. Ábelovksý pokračuje v běsnění a finišuje ve svém strhujícím tempu: „Napsal bych, vezměte rozum do hrsti, ale raději to nedělejte, mohli byste totiž zjistit, že tam nic není.“
Panu Ábelovskému tímto skládám hold.
Václav Král
