Ačkoli s trochou přemáhání, dnešní článek paní autorky Alice Barešové nazvaný „Jak se pozná kvalitní milenec“ musím podrobit kritice.
Původní článek najdete na: http://alicebaresova.blog.idnes.cz/c/114283/Jak-se-pozna-kvalitni-milenec.html
Ano, pro bezstarostný tón mám pochopení, přece jen se blog nemusí hemžit filozofickými náměty (ani nehemží). Zde se však po myšlence hodné věku autorky docela slehla zem a její místo zasedla prostoduchá plytkost.
Autorka „se dlouhodobě zabývá otázkou, podle čeho se dá poznat ten nejlepší milenec?“ (Ponechme stranou nesmyslné použití otazníku.) A pokračuje vyprávěním o lakotě kamarádek, které toto tajemství již prohlédly a nechtějí se podělit. To je olej do ohně autorčina trýznivého pátrání. „A tak si říká, jestli se dá vůbec zjistit, zda opravdu existuje někdo ze všech nejlepší?“ (Opět ponechme stranou nesmyslné použití otazníku v oznamovací větě.)
Náš detektiv v sukni jde trnitou cestou poznání poctivě dál. „Nedávno četla na internetu, že se ideální milenec, milenka, pozná prostě, podle toho, jak se dívá.“ (Všimněte si vyšperkované interpunkce.) No vida. Nechci domýšlet, co by k takovému postřehu mohl poznamenat např. Ray Charles. Budiž. Ale jak jistě sami cítíte, pomalu jsme na velkolepé stopě...
Ve velkém finále se napnutý čtenář dovídá průlomový ortel. Souputnice paní autorky už za dobu jejich 15 letého přátelství „vyjmenovala několik zaručeně nejlepších možností“ jak toho nejsuprovějšího milence rozpoznat. „Háček je, bohužel, v tom, že pokaždé je to něco úplně jiného. Prý podle nosu, rozměrů chodidel, barvy oblečení, hustoty vlasů, tvaru těla.“
Kde pramení motiv paní Barešové pro takto velkodušné sdílení svých objevů, netuším, snad v její posedlosti erotikou (tou nejlepší!).
Erotika a řeči spojené se sexem k životu patří, co je svět světem. V tomto případě ale říkám: V článku „Jak se pozná kvalitní milenec“ autorka nezpozorovala svou zamlženou soudnost a vkus.
Václav Král
