Minule jsem si vzal na paškál jednu sortu něžného pohlaví. Dle příslibu dnes píšu o mužích. O ješitech. Věřte, něco o nich vím. Dobře se znám!
Část 1.
Z květu na květ
Chlapi mají úžasné nadání: Kdeco by opylovali. Nebo by si to aspoň rádi mysleli. Nu, daleko od pravdy to není. Pomoci si můžu i svým příkladem a teď na sebe prozradím víc, než jsem si původně předsevzal: V pravidelně se opakujících snech jsem čmelákem. Ne, nepráškuju pole. Bez ustání létám za rozličnými květy a jako smyslů zbaven opylovávám. Zpravidla takový sen končí čmelákovým kolapsem. Tuším tam neúprosnou symboliku.
Teď si dejme ruku na srdce a zde otázka: Koho baví fotbal, kde nepadají góly? No vidíte! Právě v tomto duchu uvažuje matka příroda. Nemám o tom iluze. Chce po chlapech, aby skórovali. Ani tak k tomu nejsou předurčeni, jako přímo a zcela určeni. Kdo by mohl chtít vzpírat se takto silnému principu - nebojme se říct imperativu přírody?!
Ha, slyším pobouřené hlasy a volání po člověčenství jménem sebeovládání. No však jo! Kam by takový “čmelák” přišel, kdyby neznal mezí. Každý řádný muž je zná. Jakkoli bych zásluhu za to připsal spíše společnosti jako takové. Sečteno a podtrženo, civět na prsa a zadky snad můžeme, ne? Co už bychom pak taky mohli?! Vždyť je to jen malý pozůstatek po našem odvěkém poslání. Napadá ještě přiléhavější připodobnění. Je to jen pahýl zbylý po vzrostlém košatém stromu naší někdejší odpovědnosti vůči rozkvětu lidstva.
Díky bohu za to!
Část 2.
Účinek chvály a jazyku diplomacie
Tento odstavec míří více na méně zběhlé ženy, tj. zejména mladší. Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše. Holky, musíte nás chválit. Pomůžu si dvěma banální příklady. Můžete říct: Hele, pojď mi zapnout řetízek. A průměrný chlap v lepším případě přinejmenším povzdechne, v horším se zašklebí a odsekne. Nebo na to můžete jít od lesa třeba takto: Jeníčku můj milovaný, mohl bys mi prosím zapnout řetízek? Mě to nějak nejde a ty máš šikovnější prsty. Pak ještě nezapomeňte dodat: Jé, já věděla, na koho se obrátit, ty můj šikulko. Stejně jsi nejlepší.
Ne, neděkujte, dělím se s vámi nezištně. Jen bych měl lépe pojmenovat důvody, proč jsem vám tento recept svěřil. Jde o lepší soužití dvou lidí – partnerů. Chlap a pokyny od ženy – ať se vám to líbí nebo ne – dohromady právě neštimujou. Proto doporučuju opatřit aktivní slovník o položky jako jednička, skvělý, prosím, děkuju, nejlepší, mužný, přitažlivý a dál a dál v započatém duchu. Nebudete investovat marně. Vrátí se vám úroky v podobě nivých pohledů, poplácávání zadku, hlazení šíje, různých návrhů a vůbec více odvahy k milým překvapením. Další den s radostí zjistíte, že je - aniž jste to nárokovala - čisté nádobí z myčky na svém místě a špinavé v ní, že je sebrané prádlo apod. Nesmíte to přejít pouze úsměvem na lících. V započatém díle neustávejte. Řekněte: Miláčku, děkuju za pomoc. Jak jsi to všechno zvládnul? Skutečnost, že šlo o čistých 10 minut práce, nepropírejte, nestojí to za to. Příště se třeba dočkáte i suchého prkýnka na záchodě. A to si nemůžete nechat ujít. Nebo jo?
Část 3.
Na guláš není jen jeden recept
Nekladu si tu za úkol co možná nejseriózněji analyzovat všechny stránky mužské ješitnosti. Kluci mají rádi uznání a usilují o trvalé hodnoty. Co sejde na čistých oknech?! V sázce je jejich odkaz (dílo, chcete-li), nikoli šmouhy na skle. Tady vidím jádro pudla. Ano, přiznávám, třebaže jsme někdo (trošinku) dětští, umanutí a ješitní, nemůžete na nás jít jako na chlapečky. Také jsme velmi složité bytosti. Na tomto místě dlužno podotknout, že v tomto evolučním aspektu za vámi stále notně pokulháváme.
Na guláši jsem se naučil rozumět jedné věci. Není guláš jako guláš a tím vaším oblíbeným se nutně nemusíte zavděčit. Vzniká tu prostor pro plnění přání strávníka. Snažím se zde pracovat s obrazností, nevím, nakolik se moje snaha může minout účinkem. Nuže pro klid hlavně na mé duši zakončím tzv. polopaticky. Sic jsem vám napověděl pár hlavních strun a akordů, pořád jsou tu strunky sotva hmatatelné. Zkrátka chlap není dětská kytara, má blíže k harfě. A kdyby se vám i po správném prstokladu ne a ne ozývat žádoucí libozvuky, vždycky si ještě můžete říct: Je to ale cimbál.
