AUTENTICKÝ PŘÍBĚH ZNEUŽÍVANÉHO DÍTĚTE, NYNÍ JIŽ MLADÉ ŽENY (z důvodu ochrany oběti se převyprávění ujímá autor blogu) Když píšu tuto zpověď, hrnou se mi slzy do očí a cítím se opět tolik zranitelná. Ale jsem mnohem silnější. Konečně nezávislá a připravená se bránit. Nevlastní otec, jemuž jsem vždy říkala tati, mě od dětství až do dospělosti zneužíval. Žila jsem peklo, aniž jsem si to uvědomovala.
Máma se s mým biologickým otcem rozvedla, když mi bylo asi 6 let. Pak si vzala za manžela muže, k němuž jsem přilnula a přijala ho za svého tátu. Byl hlavou naší rodiny a vychoval mě. Biologický otec o mně neprojevoval vůbec žádný zájem. Prý.
Vše podivné začalo, když se táta přistěhoval k mámě. Do teď si přesně vzpomenu na okamžik, kdy to začalo. Byla jsem tehdy na základce. Doma nad kuchyní udělal dřevěné patro, abychom měli prostor na spaní. Spávali jsme tam všichni vedle sebe, je to malý byt. Až mnohem později mi udělali pokojík. A přestože se tam vešla i postel, musela jsem dál spát vedle něj. Celé to pokračovalo stále dál. Pak naši koupili rozpadlý statek, to už jsem pomalu začala dospívat. Nejdřív jsme tam jezdili na víkendy, později jsme tam už bydleli nastálo. Bylo tam hodně práce a do teď není nic pořádně hotové.
Máma dělá do večera a každý den, táta má směny. Z představy, že bych s ním zase byla sama na baráku, je mi úzko, až se mi svírá žaludek. Nikdy jsem neměla volbu. On to bral jako samozřejmost. Dnešníma očima dobře vidím tu zvrácenou manipulaci, vždycky mě dokonale vydíral a ještě mi dokázal podsunout pocit viny. A vinu je možno vykoupit jen protislužbou. Ochočil a podmanil si mě postupným vytvářením pseudoreality a moci nade vším mým konáním. O všem rozhodoval a vše mistrně obhajoval ve svůj prospěch. Vždy bylo nakonec po jeho.
Skoro panickou hrůzu jsem měla z jeho záchvatů zlosti. Měla jsem na ně výhradní právo, nikomu jinému je nepředváděl. Jednou mě přivázal k židli. Máma byla zase pryč a ségra ještě ve škole. Byl vztekem celý bez sebe. Vzal si mě jako kus hadru a uspokojil se. Bylo to odporné. To jeho pyžmo. Dech. A když pak máma přijela se ségrou, byl zas jako mílius. Máma by mi to nikdy nevěřila. Zradily ji instinkty a intuice. Nechala mě v tom úplně samotnou. Něco přece musela tušit! Já jsem byla dítě a měla jsem hrozný strach z jeho záchvatů. Raději jsem šla cestou nejmenšího odporu a celé to brala jako nutné zlo. Zkoušela jsem prostě jen minimalizovat škody na svém těle a duši. Víc jsem nemohla umět. Byla jsem mu vydaná úplně napospas. Dodnes z toho mám úzkosti. Asi už to nebude nikdy lepší.
Když dostal chuť, vůbec se neohlížel na okolnosti. Odvedl mě z bytu nebo baráku, v němž byla máma, a vždy se nějak šikovně vymluvil. Je jako had. Nejčastější trasa vedla poblíž do lesa. Nezastavilo ho ani špatné počasí ani mé mé případně zdravotní potíže. Neohlížel se vůbec na nic. Vždycky jsem ho nejdřív musela vzrušit. Když jsem odmítla, začal na mě křičet a donutil mě násilím. Musela jsem ho vzrušit například orálně, aniž by před tím vykonal nějakou hygienu. Pak pokračoval dál. Dělal si se mnou, co chtěl, jako bych byla hadrová panenka. Vůbec ho nezajímalo, zda mě to bolí. Používal všechny možné praktiky. Nakonec jsem mu vždycky musela říct, že ho mám ráda a dát mu pusu. Byl to zlý sen. Žila jsem ho ještě do nedávné minulosti.
Pamatuju si, jak mi jednou koupil kytku, asi aby vše urovnal. Když něco opravdu přehnal, koupil mi šaty a lodičky. Pak mi pomáhal s podnikáním. Nakoupili jsme vybavení, auto a půl roku se mi finančně docela dařilo. Pak jsem si našla kluka, ale tím šlo moje podnikání ke dnu. Bylo to hrozně náročné. Utíkala jsem z domu, abych měla od táty klid aspoň do té doby, že mě zase nějak našel. Nabourala jsem auto a zkrachovala. Splácím teď přes 300 tisíc. Z baráku jsem se odstěhovala, naši se rozešli. Máma je se ségrou (jeho vlastní dcerou) zase doma a táta pořád na baráku. On ale na baráku ségru mívá celkem často.
Před několika měsíci jsem se svěřila se zneužíváním svému biologickému otci. Byla jsem tolik sama a už jsem nevěděla kudy kam. A k tomu ty dluhy. Máma byla pořád na nervy a vše se to nějak zamotalo. Můj biologický otec podal na otčíma trestní oznámení. Snad jediná věc, kterou kdy pro mě udělal. Myslela jsem si, že se mi konečně uleví, ale celá ta anabáze s výslechy a rodinnými rozbroji mě hodně vysílila. Máma i děda mě nechali úplně na holičkách. A ségra teď s mámou jezdí za tátou na barák, jako by se nechumelilo. Normální idyla.
Konečně ty výslechy skončily a celá věc půjde ke státnímu zástupci. Prý byla stanovena sazba pravděpodobného odnětí svobody tátovi na 5 až 12 let. Jsem teď za černou ovci rodiny a máma už se mnou vůbec nemluví. Podle ní jsem rodinu rozvrátila já. Je mi do breku. Kdo takovou zradu neprožije, nemůže to pochopit. Kdo už by měl být na mé straně, když ne máma?
Dědovi jsem několikrát volala a chtěla ho vidět. Prý nemá čas a kdesi cosi. Právě teď leží několikátým dnem v nemocnici a máma mi ani nedala vědět. Zase jsem se rozbrečela a nic nechápu. Co jsem komu udělala? Já jsem přece ta, která byla przněná a nemohla se bránit...
Dej mi, bože, sílu do každého dalšího dne. Ať už to konečně skončí a můžu se zase nadechnout.
