Nemívám podobně šťavnaté sny často, snad úbytkem testosteronu, proto mi zvláště tento ještě i ráno zůstal v paměti. Dosti jsem se z něj orosil a to nemyslím nikterak dvojsmyslně...
Pokusím se vám ten cudně zvrhlý sen v barvách vylíčit. Předem jen malý klíček k lepšímu porozumění: Zvrhlost nehledejte ve mně.
Mlhavé kulisy nechávají vyniknout toliko ženě v hlavní roli. Je něžně smyslná. Upíná ke mně své zraky, ačkoli promlouvá k publiku na téma výtvarné umění. Uhrančivá. Hypnotizuje každým slovem a pohybem.
Střih.
Žádní lidé. Jen já a ona kdesi v zákulisí. Nepokrytě a zároveň bez náznaku vulgarity dotírá. Chce mi zatemnit mysl. Pomalu jsem paralyzován jejím žárem. Roztírá barevné křídy holou dlaní po tabuli. Barvy se mísí a prach z nich jí uplívá jako pel na pokožce.
Střih.
Jsme u kufru jejího vozu. Předvádí mi zprostředkovaný taneček, tancují její malířské pomůcky. Malířka se mírně houpe v bocích a na pozadí jejích vláčných slov se odehrává erotická scéna. Hledím střídavě do jejích očí a do kufru, v němž vidím nedbale poházené předměty.
Střih.
Jménem bohyně. Bezostyšně mi nabízí slast. Váhám. Zakouším pochyby. A přece prahnu. Spor těla s duší. Už už jsem svolný ke zteči.
Střih.
Malířka - bez kousku logiky - z kufru vyndavá dívčí vestu a nabízí mi ji. Snad kvůli chladu. Je mi povědomá. Odkud?
Střih.
Vesta je symbol. Patří mé milé. Znamení pasti! Střízlivím a jsem dál sváděn přestrojeným ďáblem.
Střih.
Sílím a zřím pointu. Ve hře je zkouška. Zkouška síly vůle. Zmocňuji se opět vlády nad sebou samým.
Střih.
Jsem již schopen úsudku. Vzdávám se slasti ve jménu vyšších principů. Říkám ne. Tělo se přestává vzpouzet. Dím doslovně: "Život a správný směr mnohdy spočívají ve vůli k odříkání."
Střih.
Z mlhy vystupuje moje milá. Má mírný úsměv na líci. Pomalu chápu poselství.
Střih.
Nastražená nášlapná (sex)bomba neexplodovala. Asi jsem obstál....
...s odřenýma ušima.
