Na plovárně (bez Marka Ebena)

Je celkem nasnadě, že ve dnech kritických veder člověk zavítá k vodě. Včera se mi to rovněž poštěstilo a nelituji. Taková plovárna je nádhernou přehlídkou vskutku všemožných nátur a tělesných konstitucí…

Přítelkyně si usmyslila mě tzv. vyvenčit. Pití, plavky, deku a ručníky do batohu a ‚kolmo‘ na plovku. Máme to kousek. Ani jsem se v tom slunečním šílenství nestačil schvátit a za třicet korun ležím na dece. Voda se blyští, éterem plynou hitparádové melodie a povyk divoké omladiny. Bezostyšně se rozhlížím po místním osazenstvu. Hotové panoptikum. Tu extrémně vychrtlý muž, támhle ošklivě otylá paní. Tu snědý atletický pár, támhle chlum teenagerů. Oči mi tikají z místa na místo.

Přítelkyně mě velkoryse (ba až veklohubě) nabádá, abych okouknul ‚zdejší slečny‘. K tomu mě jářku dvakrát ponoukat nemusíš, chci říct, ale spolknu to. Odebíráme se do vody. Je podivně zakalená. Však už dnes svlažila bezpočet zpocených těl. Pár temp a zase zpátky na deku. Ze stínu se stěhujeme na slunce. Najednou vnímám sílu paprsků jako vítanou. Ležíme a listujeme časopisy. Po prvním článku se vzdávám a uchyluji se k tzv. zevlování. Sleduju hemžení lidí a hlavně úžasně tvarované ‚slečny‘. Ta nejbližší leží hned vedle a zrovinka se chystá k ochrannému nátěru. Přítelkyně již moji podívanou nepodporuje. Moje nahlas vyřčené pochyby, zda ona ‚slečna‘ zvládne mazání bez pomoci, už tak sportovně jako na začátku nebere. Nedbám toho a dál se pasu očima. Připadám si jako irská ovečka na nejhezčím horském paloučku – spásám křehké a šťavnaté čtyřlístky a je mi vskutku blaze. Nechávám se ukolébat ke sladkému spánku.

Snění končí škubáním za moji ruku - to přítelkyně naléhá, abychom se ještě před odchodem vykoupali. Dobrá. Pak ještě trochu oschnout a je čas jít. Když přemýšlím, co bych o této výpravě mohl napsat, navrhuji následný citát: Nový poschoďový přístavek na převlékání je okupován ponejvíce místními mladými Rómy. Jsou zde totiž zdaleka nejřevnějšími a neaktivnějšími ‚plavci‘. Dokonale ovládají souš i bazén.

Na odchodu zavítám na klosety. S údivem vidím dokonalé hygienické zázemí. Je zde i několik sprch. V nich se právě sprchují dva zralí muži a silnými hlasy se překřikují. Přichází třetí a praví k jednomu z nich: Nazdár, Karle, slyším povědomý hlas, tak jdu za ním – ne že bych tu očumoval šulíny.

Za hodinu a půl se může odehrát spousta věcí, napadá mě, když ulehám na lože.

…jo a dnes jdeme zase. Prý vyfasuji šátek přes oči!