Dovolte mi přidat svůj kamínek do bohaté andělské názorové mozaiky. Vynechám citace jednotlivých aktérů, jsou beztak dostatečně známé a stokrát ve všech pádech vyskloňované. Ono jde totiž zejména o PRINCIP. Ne však ledajaký!
Umělci vždy vyvolávají emoce a ve společnosti jsou tradičním lakmusovým papírkem jejích nálad. Nepatří to k jejich privilegiím, nýbrž k jejich přirozenosti. K přirozenosti umělce však nemusí vždy nutně patřit odvaha a pevný názor.
Lenka Dusilová, David Koller a Klára Vytisková podle mého právě tyto osobní kvality uplatnili. Jsou odvážní. Jedním dechem dodávám, že je komické poměřovat jejich odvahu s odvahou hrdinů, kteří by ve své době byli za „psí kusy této ráže“ pomstychtivě perzekuováni, ne-li likvidováni.
Cirkus kolem návštěvy čínského prezidenta je sporem morálky s pragmatismem. Morálku zde představuje odkaz Václava Havla a pragmatismus „řádění“ Miloše Zemana. On to nemyslí zle. Chce pro naši zemi hospodářský úspěch i za cenu etických kompromisů. S jistou nadsázkou bych použil tato slova: Podle učení M. Z. nechť jest panděro plné vepřového bez ohledu na svědomí. Co na tom komu záleží, zda si vykrmí prase nebo svini?
Přímý přenos v sobotním večerním čase posloužil k připomínce těchto dvou „škol“ zcela příkladně. Škarohlídi hudrují cosi v duchu „to je úroveň!“ a všechny kavárny (nejen ta pražská) tleskají. Přidávám se k potlesku.
Evropou se jako odér táhne tzv. politická hyperkorektnost. Většina účinkujících v politické show se zaklíná humanismem, zatímco náš světadíl den za dnem vyhlazuje hrstka pomatenců nábožensky uvízlých v nejtemnějším středověku. To jsou žel ještě ty „lepší horší“ stránky současné politiky. Pomiňme nyní raději, co dalšího soudobá politika představuje. Nedospěli bychom k ničemu veselému, natož andělskému nebo odvážnému.
Nesmíme se bát kritizovat a potírat zlo byť třeba v přímém přenosu.
Václav Král
