Jak jsem se dopracoval k amoku

Předem podotýkám, že v tomto článku nepůjde o nic moc intelektuálního, nýbrž pouze o poměrně přízemní věci stran panelákového bydlení a zejm. kutilství ve spojení s přílišnou mírou preciznosti.

Naše slavné králíkárny v posledních letech dostávají nové teplé kabáty a tváří se jako by nic. Útroby však mnohdy zůstávají nezměněny, v lepším případě pak porůznu “zmodernizovány” svými obyvateli či majiteli. Mně se stala osudnou ‚speciální bytová jednotka‘ v klasickém osmipatráku na českobudějovickém neblaze proslulém sídlišti Máj. V roli jak otroka, tak otrokáře se tam již nějakou dobu potýkám (nejen) s “přemodelováním” kuchyně. Nutno dodat tuto informaci: takříkajíc za hubičku, protože pro mou milou (majitelku i obyvatelku v jedné osobě).

Představte si byt 3 + 1 se starým jádrem. Pak si představte jeho předešlého majitele, který má zálibu ve své práci tzv. sádrokartonáře a ponurých barvách (futra a radiátory původně HNĚDÉ!!). Takový tvořivý sádrokartonář suverénně přilepí v koupelně obklad přímo na umakart a podlahu vyřeší tzv. trampolínovou dlažbou – to aby pračka měla na čem pérovat. Co tam použil za podklad, ví sám bůh. Můj tajný tip je sádrokarton…

Pověstný štafetový kolík převzal exchoť nynější majitelky, když si počínal furiantsky při pokládce plovoucí podlahy. Naznačím-li, že s klidem pokerového hráče do skříně kvůli vánočnímu světelnému řetězu narval černý vrut (určený do sádrokartonu – jaká ironie!!), můžete si jeho dílo představit přímo v barvách. A k tomu všemu přičtěte následky drastického vytopení.

To jsou jen hrubě načrtnuté kulisy. Nyní zamiřme do kuchyně – místa činu. Tam byste ještě před pár měsíci spatřili starou ZBĚDOVANOU kuchyňskou linku a nevábné okolí. Po poslední fázi “sanačních prací”, která proběhla tento víkend, tj. malování, byste uzřeli funkční, estetické a důstojné srdce celého bytu.

Dosud jsem mlčel o amoku avizovaném v nadpise. Není složité se stát jeho obětí. K tomu dle mého bohatě postačí výše uvedené a špetka rozbušky v podobě perfekcionismu. Ale jelikož já vydržím o něco málo více, amok mi způsobilo až závěrečné “dolaďování” lina. Koupí-li šetřivá žena méně lina, než potřebuje, jasně někde vznikne nedostatek, který někdo (nikoli ona) musí vyřešit. Samo sebou já osobně. Měříte, řežete, střiháte, přistříháváte, podlepujete, štelujete atd. atp., až se vám najednou v mystickém protnutí nahromaděné negativní energie, chyb druhých a pocitu marnosti a zoufalství takzvaně splaší koně. Ve vteřině se proměníte v diblíka, který neurvale lamentuje, rozhazuje rukama jako kašpárek, chodí tam a zpátky, před očima má temno a hází věcmi o zem. Trvá to cca minutu, pak je třeba popadnout dech a po krátké pauze je čas se vrátit k “dílu” a dokončit ho. Následují omluvy dotčenému okolí a kajícný článek - tepající takový nepěkný amok.

Václav Král