Tak zde opět máme střet. Střet nejvyššího představitele politiky v osobě M. Z. s představiteli kultury v osobách nejen nových nositelů filmových cen Český lev. Je příjemně paradoxní, že právě lev - tento symbol české státnosti...
- je záštitou na obou frontách pomyslného bitevního pole. A znesvářené tábory se bijí o samotný grál – o holou a svatou pravdu.
Stojí kultura nad politikou nebo naopak?
Objasněme si pojmy. Politiku můžeme chápat např. jako boj o společenské uspořádání - formu a obsah správy věcí veřejných. Kultura naproti tomu označuje v užším slova smyslu soubor vybraných a tvůrčích lidských činností, jako je například literatura, umění, divadlo, náboženství, případně i vzdělávání. V širším smyslu, zejména ve společenských vědách, je to systém všech významů, činností a vzorců chování, které si člověk osvojuje až jako člen společnosti, kde se tato kultura pěstuje a předává. Tak praví wikipedie.
Patří politické názory do přímého přenosu předávání filmových cen Český lev?
Svatosvatou podstatou filmařiny a přidružených profesí je vyprávění příběhů. Příběh jako lidský fenomén a přirozený projev lidství tu byl s námi od pradávna. Zkušenosti si lidé předávají skrze příběhy. Na začátku byly kresby v jeskyních, nyní nám technologie a nekonečná lidská vynalézavost servírují příběhy doslova na zlatých podnosech.
Kultura se zrodila spolu s člověkem. Politika byla počata v lůnu kultury. Z logiky posloupnosti se tedy politika nesmí vyvyšovat nad kulturu. Nikdy ji nesmí ochromit nebo jakkoli držet pod krkem. Jak se konec koncům v nedávných dějinách našeho státu stalo. Paralyzovalo to ducha celé společnosti. Napadá mě tu jistý příměr: Politika je štěně na vodítku kultury.
Akce plodí reakci. Servíruje-li silně osobitý prezident prostřednictvím inauguračního projevu v přímém přenosu právě na veřejnoprávní ČT „tlačenku s cibulí“ místo nadívaných holoubat, velmi provokativně v duchu svého zemanského původu, jenž je mu štítem (čti „řešetem“) proti evolučním elitám, tím hlasitě volá do lesa. A jak víme, les ozvěnou vydává zpět své poselství. Právě tím nám dává na vědomí, že není pouhou mýtinou. Nebo spáleništěm. Přesně z toho důvodu je žádoucí, aby umělci v přímém přenosu svůj názor odvážně projevili.
Žurnalistika versus kultura
Novináři jsou produktem kultury, právě jako jsou jím politici. Jde o dva tábory, které mají zcela protichůdné zájmy. Politik usiluje o moc a co největší vliv, novinář usiluje o to, aby vlivná moc nebyla ve špatných rukách. Sotva kdy si tyto dva světy mohou padnout do náručí. To je ta posvátná „pojistka demokracie“.
Ve zhoubném prostředí tolik vytouženého kapitalismu existuje enormní tlak na ekonomické výsledky i v žurnalistice. Zkrátka proto nám zde sílí a bují imbecilní senzacechtivost, která jde ruku v ruce s dekadentní novinařinou. Holt je třeba psát holé debility, i kdyby na chleba nebylo. Nebo vlastně právě naopak: aby na chleba bylo. Účel světí prostředky.
Bába z ledu
Na podzim jsem začal s otužováním, pravidelně chodím s otužilci z Českých Budějovic do Malše. Všechny nás vítězství filmu Bába z ledu v několika kategoriích velmi potěšilo. A právě "bába" nám zde nabízí pointu. Nechť si milé znesvářené strany na pár minut vlezou do studené řeky, nechají naplno zaznít hlas svých tělesných smyslů a pak si snad alespoň v tom základním dokonale porozumí.
…ale to už jsme čistě v žánru sci-fi. Nebo v „režimu působení becherovkových antibiotik“.
Václav Král
