V podmínkách rodiny by si mohl zodpovědný otec – po vzoru vládních géniů – z titulu „reformy“ nárokovat tchýninu vkladní knížku. A nejen tu. Jaképak servítky!
V podobném duchu se prošustrované (čti sofistikovaně ukradené) finance musejí do systému národního hospodaření opětovně nalít (pro další a další a ještě sofistikovanější krádeže) z kapes daňových poplatníků. Co je tedy podstatou reformy? Nu přece uzákonění nových zdrojů a toků peněz. Nepochybujte ani na vteřinu, že se u těchto zdrojů již včera začaly šikovat smečky hladových (a přitom přežraných) vlků, kterým nad představou další žranice od hub doslova kapou sliny.
Jako svého času idealista a naivka jsem si maloval krásný den, kdy už nebude důvod ke zdražování. Pamatuji si na povídačky fundovaných ekonomů (v čele s páně V. K.) o „vyrovnávání“ cen na trhu. Očekával jsem tedy den D. Zatím myslím není ani za dveřmi. Ani před našimi hranicemi. On je totiž ryzí chimérou. To už mi došlo. Trh není cosi, čemu jde o dobro či spravedlnost. Nebo blaho jednotlivce. Trh je pomyslný ring. A v ringu jak známo padají údery. Na hlavu. Na solar. Pod pás. Žádná idyla. Velmi důležité dohody o dění v ringu se dějí v šatnách a zákulisí. Tam vládnou jiná pravidla. Ve hře jsou sázky a zájmy mocipánů.
Jsme ve válečné vřavě, ačkoli nehřmějí zbraně. Jsme na bitevním poli, ačkoli nevidíme nepřítele. Já vidím šanci jen v radikálním řezu. Kudy ho však vést? A jaká ruka ho povede? Jisto jistě ne ta nechvalně slavná - neviditelná!
Nebo víte co?? Navrhuju vrátit se k monarchii.
V. Král
