ANEB "VYMEJŠLÍŠ SI PÍ...! NEJRADŠI BYCH SE TI NA TO VY...!" Již jako poučený laik stran vozů a jejich oprav vám odtajním jisté tabu, o němž jsem do doby krátce minulé neměl ani tušení.
Ponechme stranou kapitolu hledání a kupování ojetého vozu. To je anabáze sama pro sebe. Jelikož jsem ji už celkem úspěšně absolvoval, posouvám se do fáze "velkého servisu". Jako nerozhazovačný člověk se pídím po informacích a radách zkušených motoristů. Avšak jedna podstatná věc zůstává nevyřčena, proto následně zírám jako tele na nová vrata...
Protože mám rád pořádek a přehled a v minulosti jsem pracoval jako nákupčí, připadá mi nanejvýše logické zajímat se o ceny autodílů. Z rad zkušeného mechanika přesně vím, co bude na můj vůz třeba. Chci si tedy díly pořídit sám, a to za dobrou cenu. Marže některých obchodníků jsou nestydaté. Svou cestičku však nakonec k rozumnému obchodu nacházím a rozvody, čerpadlo, filtry, olej, svíčky a spol. celkem úspěšně pořizuji. Hurá!
Nyní přichází zásadní krok: Najít precizního a solidního mechanika. Autorizovaný servis předem vyřazuji z možností, nemám v úmyslu na servisu ojetiny zcela vykrvácet. Ačkoli...
Zmiňuji-li v komunikaci s autodílnami již pořízené díly, vesměs narážím. Něco neštymuje. Tři mě odmítají. Jeden mechanik doslova praví: "Pane, přinést si do auto-opravny své díly je jako chodit do restaurace s vlastním řízkem." Aha!
Nuže máme tu zcela nové východisko: O tom, co a za kolik mi bude namontováno do auta, rozhoduje jen a pouze mocipán se špinavými nehty? Není možné!
Přeprodejem dílů dílny získávají provize z obratu u velko-obchodníka. Nákup dílů je tedy součástí jejich příjmů. Přinese-li si někdo díly své, není příliš vítaný. Nabízí se pak tedy varianta navýšení ceny práce. To je i není řešení. Ve vzduchu nadále visí Damoklův meč.
Po jistém úsilí a pátrání přece nacházím dílnu, která se mé zakázky ujme. Nebýt přímé intervence od kamaráda (zná se s majitelem a zaměstnanci dotyčného servisu), sotva bych uspěl. Ok tedy, potud dobré.
Přijíždím ve smluvenou dobu na předání auta k servisu. Je chladné ráno. S "přijímacím technikem" již máme za sebou obhlídku vozu z předešlého dne, o dílech ví. Přesto v ranním chladu neodolá staronové výtce, když praví: "Vymejšlíš si pí..., nejradši bych se ti na to vy...!"
Snažím se zachovat chladnou hlavu, "kucí od aut" holt komunikují jiným jazykem. Neberu to osobně. Pak domlouváme zálohu. Na stolek pokládám 5 tis. a dotazuji se na potvrzení. Dostává se mi opět studené sprchy. "Nic ti nedám." Aha!
Touto dobou se na voze pracuje a já nemůžu než pevně věřit, že vše dobře dopadne. Naneštěstí vím nejen z bratrova vyprávění, je totiž vyučen v oboru auto-klempíř, ačkoli tuto profesi dělal jen velmi krátce, že praktiky v autodílnách bývají značně nevybíravé. Staré díly se stávají novými jen vyleštěním apod. Jinými slovy: Chce-li mě nebo vás (sic už poučené laiky!) mechanik doběhnout, nemáme naprosto žádnou šanci se ubránit.
Na závěr si zkuste lámat hlavou touto hádankou, ona je totiž cestou k rozuzlení zápletky: Co se tak asi honí hlavou číšníkovi, když se dívá, jak si v jeho lokále požíráte s sebou přinesený domácí řízek?
