JAR: Vládní strana si kupuje hlasy

Tak se opětovně projevu, že spojení Afrika a demokratické (svobodné a férové) volby k sobě jaksi nejde. JAR by měla být vzorovou úkazkou, by měly mít za vzor i jiné africké země. Ale jak se ukazuje, ani tady neprobíhá všechno ideálně.

Kupování hlasů, jev běžný v zemích, kde jsou volby více méně jen potvrzením daného stavu tzn. udržení současného vedení země. Volby jsou tedy v těchto zemích jen fraškou a nemají se skutečnými svobodnými volbami nic společného. Volby probíhají pod taktovkou největších politických stran nebo jednotlivých představitelů.

Spojení politika = kariéra = peníze funguje napříč celým světem. Jen v Africe je toto spojení ještě výraznější a často právě pouze v politice mají možnost získat ohromné finance a proč když už se k nim jednou dostanou toho nevyužít a nesnažit se udržet u moci co nejdelší dobu.

Poté jsou k vidění během volebního procesu zvláštní události, které začínají už před samotnými volbami. Už registrace voličů probíhá někdy podivným způsobem a jsou s ní často problémy, spojené jednak se špatnou technickou výbavou, jednak se zájmy nejvyšších politiků. I rozmístění volebních místností a volba data voleb hraje často důležitou roli. Např. volby v Zambii proběhly podle následujícího scénáře. Jednak byla vytvořena pouze malá síť volebních místností, takže mnozí to měli do těchto místností pořádně daleko, takže raději volit nešli. Poté i zvolené datum (prosinec) hrálo svou roli - je to období dešťů, takže  to málo cest v této zemi zmizelo pod nánosy bahna a vody. To se pak dopravuje k volebním urnám několik kilometrů daleko mnohem obtížněji. A také je zřejmé, že vláda má podporu úředníků. kteří ji volí hlavně proto, aby neztratili svá dobře placená místa (a těch úředníků a státních zaměstanců není zrovna málo).

Jiná možnost jak ovlivnit průběh voleb je v úvodu zmíněné kupování hlasů. Hlasy se kupují ve velkém a téměř všude. Někdo jde na to trochu méně nápadnou cestou - jako např. prezident Gabonu Omar Bongo před volbami dal vystavět mnoho nových domů a vodovodů. A to vše pro obyvatele zdarma. Ale jinak žijí lidé v této zemi bohaté na ropu v chudobě (a to celých 60% obyvatel). Za těmito kroky prezidenta lze vysledovat jediné - získat co největší podporu. Poslední případ kupování hlasů je již zmiňovaná JAR. Kde podle vládních představitelů se hromadné skupování hlasů zintenzivňuje před volbami a je to věc běžná a všichni o tom vědí. Z toho tedy vychází jednoduchá rovnice. Peníze = zisk hlasů = volební úspěch = ještě více peněz a větší moc = úspěch v dalších volbách = udržení u moci.

Výsledek voleb lze ovlivnit i po ukončení hlasování. Volební komise, které sčítají samotné hlasy nepracují často nezávisle. Tak se mohou i původně bezproblémové volby změnit během počítání hlasů ve volby zmanipulované. To se stalo například v Mosambiku, kde samotný průběh voleb nezávislí pozorovatelé chválili, ale počítání hlasů a oznámení volebního výsledku se neustále protahovalo a přístup ke sčítání hlasů pozorovatelé neměli. Nakonec se opět prezidentem stal člen vládnoucí strany FRELIMO Armando Guebuza. Čili výsledek nakonec dopadl podle ,,očekávání".

 Čili africká politika je politikou pro bohaté, kteří se tím stávají ještě bohatšími a nemají často  zájem o to, starat se o život běžných obyvatel. A když jednoho dne s politiky odejdou (smrt, důchod, převrat), mají financí tolik, že jim to i jejím rodinám vystačí na dlouho dobu. A do politiky nastoupí zase noví a bohatí. Proto není v Africe nic překvapivého, že jedné zemi tak dlouho vládne jedna strana, nebo dokonce jeden člověk (rekordmanem je Omar Bongo, který vládne od roku 1967). Africká politika je dnes více než službou lidem, místem pro kariéru a bohatsví. A je to určitě škoda, protože bez fungující správy nemůže nikdy dojít k ekonomickému rozvoji.