13. ledna 2011 jednou možná bude významným datem o kterém se budou učit děti při hodinách dějepisu. Domnívám se, že svržením tuniského prezidenta Bena Aliho započne dříve či později série bouří v ostatních muslimských státech. Proč?
V současných dějinách muslimských zemí můžeme vidět jakousi paralelu s dobou minulou v Evropě. Dnešní bohaté státy vyvážející ropu (Např. Saudská Arábie, Bahrajn, Katar apod.) zažívají v poslední době svoji renesanci. Stavba monumentů a celých měst v moderních stylech, vysoká životní úroveň a bohatí obyvatelé kteří nemusí pracovat, růst tolerance k cizincům – Zlato z Ameriky, usilovná stavební činnost, otevřenost novým myšlenkám a bohatí obyvatelé investující do umění. Jaká je mezi těmito věcmi paralela: Arabské země v posledních desetiletích a Evropa v 17. století. A kdesi od toho všeho se ve vzdálené zemi oddělené mořem seběhne první revoluce. A pád legitimního vládce otřese celým tehdejším světem. V případě renesance jde o popravu anglického krále Karla I. V případě dnešního otřesu arabským světem se jedná o pád Bena Aliho po 23 letech vlády v Tunisku. Tohoto podobenství jsem užil záměrně. Anglie v renesanci byla relativně bohatým státem, který se ovšem do záležitostí kontinentální doby od stoleté války v podstatě nevměšoval. Tunisko leží daleko od „centrálních arabských států“ je sice o něco chudší, ale díky přílivu turistů si zdejší obyvatelé nemusí na svoji životní situaci stěžovat. Ovšem nejdůležitější faktor podobenství o startu arabských revolucí vidím v délce vlády prezidenta Bena Aliho. Dvacet tři let vlády to je doba, za jakou by se nemusel stydět kdejaký monarcha. A v této harmonii kdy lidé mají na chléb a občas i na hry se najednou vzbouří proti panovníkovi, který pevnou rukou vládne. A v čem spočívá onen šok? Za celý středověk si nikdo nedovolil vztáhnout ruku na panovníka, který byl vládcem z boží vůle. Až anglický parlament popravil Karla I. A další revoluce byly na cestě. Americká, Francouzská, Rákoczyho povstání a další. Najednou panovník přestává být z boží vůle. Stejně tak ve stabilně ekonomických zemí s většinovým obyvatelstvem (pomiňme ty, kde probíhají regulérní demokratické volby) je panovník nejčastěji král nebo emír (Viz Saudská Arábie, Jordánsko, Sýrie, SAE, Bahrajn, Katar atd.) Reálně hrozí nebezpečí, že panovníci tímto ztratili své postavení „ex dei gratia“ a občané těchto států mohou taktéž brzy vzít moc do svých rukou. Ben Ali se možná zapíše jako další Karel I.
A další paralely jsou nasnadě. Již dlouho bublající náboženský konflikt mezi šiítským Íránem a ostatními sunnitskými státy. Írán dlouhodobě vrhá špatný stín na ostatní muslimské státy. Kvůli Íránskému jadernému programu a demagogickému klerikálnímu postoji dokázal Írán dosáhnout v západní Evropě a Americe synonyma muslim = terorista. To se pochopitelně nelíbí muslimským státům, které nejsou pod sankcemi OSN. Domnívám se, že rozbuškou konfliktu mezi arabskými státy se stane právě tuniská revoluce. Neboť je nad slunce jasné, že se západem mající styk sunnitské státy budou mít k liberalistickým pokusům rozhodně blíže, než teokratický Írán. Je jasné, že pokud by se panovníci sunnitských států zalekli tuniského vývoje, budou se alespoň vnitřní liberalizací předejít problému. Nebo naopak setrvají v současných zákonech a nadále budou využívat práva šaría, a potom budou muset čelit snahám o revoluci jako v Tunisku (které navíc ani šaríu nepoužívalo). Tak jako tak bude v očích Íránu všechno špatně. Už nyní žádala Saudská Arábie USA o preventivní úder na Írán. I přes odmítnutí se ukazuje, že USA není vývoj jaderných zbraní Íránu lhostejný, proto spolu s Izraelem dokázali pomoci viru vyřadit centrifugy na obohacování uranu. Je otázkou do jaké míry USA vyslyšelo volání Saudské Arábie, a nebo do jaké míry se obávají Američané. O vlastní bezpečnost. Výsledkem ovšem je jakési podivné spojenectví USA a sunnitských států. Ostatně stejně podivné jako aliance Francie, Svaté říše římské a severských států proti Habsburkům za třicetileté války. Je otázkou jestli revoluce v Tunisku bude rozbuškou válečného konfliktu muslimských států proti muslimským státům, nebo jestli revoluce v Tunisku není jen další z tuctových afrických revolucí…
