Nesahejme estébákům na důchody!

Vláda plánuje připravit zákon, který by každý měsíc sebral část příjmů bývalým funkcionářům KSČ a zaměstnancům Stb. Tyto získané peníze by pak byly ze zvláštního fondu přerozděleny mezi bývalé bojovníky proti komunismu. Myšlenka se zdá být více než bohulibá a ctnostná, avšak při bližším rozebrání se ukazuje jako totální nesmysl.

Je nespravedlivé, že konfidenti a agenti Stb a členové KSČ si dnes žijí jako v bavlnce, zatímco ti, které pronásledovaly a rozhodovali o jejich studiu či zaměstnání jsou dnes tímto bití ať už nízkým důchodem, či špatnou prací v důsledku chybějícího vzdělání, či poškozeným zdravím z věznic a pracovních táborů.  Bohužel s tímto rozdílem nelze účinně bojovat – historii nelze vyrovnat mávnutím kouzelného proutku.

Slovutný čtenář může namítnout: „Vždyť právě připravovaný zákon je snahou vyrovnat minulost!“ Avšak problém je daleko hlubší, než by dokázalo pokrýt toto opatření. Rozhodně nechci hájit bývalé funkcionáře KSČ nebo estébáky, ale domnívám se, že pokud jsme nedokázali hned po sametové revoluci odsoudit k trestu smrti takové lidské bestie jako byli Karel Vaš, Ludmila Brožová – Polednová, Josef Kafka nebo Alois Grebeníček, ba co více, dokonce jsme některé neodsoudili vůbec a ty co jsme odsoudili ke směšným trestům, byli okamžitě amnestováni. Nemůžeme dvacet jedna  let po revoluci vymáhat z jejich důchodů jakýsi směšný „obolus“ a doufat, že tím se vyrovnáme se svoji historií.

Samozřejmě mi neuchází hlavní, výsostné poslání připravovaného zákona. Myšlenka je to skutečně nádherná - jedním zákonem srovnat minulost a trýznitelé vyplatí své oběti. Jenže bohužel narážíme na dalších několik překážek. Jako první se nabízí ono biblické: „Kdo je bez viny, ať hodí kamenem“ Vezmeme – li v potaz, že od roku 1948 – 1989 prošlo stranou KSČ  7 000 000 lidí ( I když dlužno podotknout nemalá část vstoupila v 60. letech a po roce 1968 byli ze strany vyhozeni) Zbývá nám pouhé tři a půl milionů „čistých lidí“. Pokud bychom chtěli postihovat pouze bývalé estébáky, dojedeme k číslu 200 000 lidí, což už je číslo přijatelnější, avšak z archivů Stb v podstatě nelze vyčíst, kdo skutečně spolupracoval s tajnou policií a kdo se do seznamů dostal mimoděk omylem. V konečném důsledku je tedy možné, že by nakonec disident musel s estébáky platit na disidenta… Co mi však přijde nejproblematičtější na celém zákoně, je samo přerozdělování prostředků. Ačkoliv si hluboce vážím bojovníků proti komunismu, nemohu si neodpustit nenapsat, že se mezi bojovníky proti komunismu může při přerozdělování prostředků vloudit i nějaký „bojovník proti komunismu“. Obávám se, že pokud by zákon vešel v platnost přihlásí se celá řada „bojovníků proti komunismu“ stejně jako když se v roce 1945 ucházela o majetek zabavený Němcům celá řada „partyzánů“

Je smutným obrazem, že pod heslem „Nejsme jako oni“ nedokázala česká společnost udělat tlustou čáru a definitivně skoncovat s komunismem za Sametové revoluce.Po dvaceti jedna letech se dostavil pocit viny. Pocit viny jsme se  snažili kompenzovat těm co nejvíc trpěli, napřed formálním odsouzením jejich trýznitelů (kteří však byli téměř okamžitě amnestováni nebo zproštěni obvinění).  Poté co se dostavil i pocit viny z nepodařených odsouzení, snažíme se skutečné hrdiny za jejich hrdinství ocenit alespoň penězi od estébáků a komunistů. Tento systém se mi zdá prostě absurdní. Ostatně bohužel jako všechny snahy Čechů vyrovnat se se svojí minulostí…