Koncesionářský seriál - díl šestý: Jiří Pospíšil

Senátor Jiří Pospíšil při projednávání zákona na zrušení koncesionářských poplatků řekl toto: Pane kolego navrhovateli, pane místopředsedo, dámy a pánové, zde zaznělo několik velmi zajímavých myšlenek. A to například, že politické rozhodnutí o financování ruší závislost institucí. Takže například všichni jsme se shodli na tom, že máme mít nepolitické školství. A přitom ho financujeme z rozpočtu.

Já si myslím, že na základě těchto úvah bychom měli začít přemýšlet o zrušení financování školství z rozpočtu, aby náhodou školy nebyly pod vlivem politických stran.

Ta úvaha je přece analogická a stejná.

Ale stejně tak bychom měli přemýšlet nad tím, jestli náhodou rozhodnutí o těch koncesionářských poplatcích nebylo učiněno politickými orgány, které vznikly ve volbách, tzn., jsou to orgány politické a dokonce se zabývají politikou, to je řízením společnosti. Takže orgány, které řídí společnost, by vůbec neměly takovéto věci řídit. Možná bychom měli vymyslet systém, že opravdu bez rozhodnutí politických orgánů, tzn., bez rozhodnutí Parlamentu nějak zajistíme financování jednou provždy a zavedeme nějaký samořídící způsob, nejlépe, když zajistíme nezávislosti sdělovacích prostředků tak, že jim do toho vůbec nikdo nebude moci mluvit.


To by bylo asi to správné. Já proti tomu v podstatě nic nemám, já se jenom domnívám jako starý demokrat, že když o něčem rozhodne Parlament, tak to ještě neznamená, že ruší nezávislost toho orgánu. Já se domnívám, že školství u nás není politizované a není pod vlivem politických stran jen proto, že je financováno z veřejných rozpočtů, jinak prostě financováno prakticky není. A že je v zásadě nepolitické. Některé školy mohou být prostě podle ladění svých učitelů, ale ani do toho jim nikdo nemluví.


Stejně tak se domnívám, že bychom o tom měli vést rozsáhlejší debatu a ne tady. Teď v tuto chvíli na to asi většina lidí není připravena, aby vznesla zásadní argumenty o tom, že vlastně demokracie škodí nezávislosti a informování občanů a svobodě občanů. Jak tady bylo naznačeno, protože vzniká prostě demokratickým rozhodnutím financování, ať už koncesionářské, protože bylo učiněno naprosto stejným orgánem v naprosto stejném složení nebo rozpočtové, protože i o tom rozhoduje tentýž orgán v tomtéž složení.

Já myslím, že možná bychom mohli posílit úlohy těch rad, ale to všechno je přece debata, která proběhne na výborech, na kterou se všichni jednotlivě připraví. Já děkuji za poskytnutí toho, že v Belgii a Španělsku a Holandsku je otevřená cesta k závislosti sdělovacích prostředků. Já jsem to vyslechl velmi pozorně, protože jsou financovány z rozpočtů a myslím si, že bychom o tom měli přemýšlet hodně, když budeme projednávat tento návrh zákona. Čili já doporučuji propustit ho a vést debatu hlubokou, dlouhou, možná někdy i ostrou, ve výborech a v orgánech k tomu příslušných. To je tak všechno, co jsem k tomu chtěl říct. Já jenom jako starý demokrat chtěl říct, že nesouhlasím s tím, že rozhodnutí Parlamentu vede k závislosti některých orgánů automaticky. Není to tak docela pravda.

.

KOncesionářský seriál

Díl pátý: Richard Svoboda

Díl čtvrtý: Senát je zatím pro..

Díl třetí: Hotely a penziony

Díl druhý: Jedna věta ředitele Českého rozhlasu

Díl první: Co je cílem zrušení poplatků?

Proč chci zrušit koncesinářské poplatky


Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Edvard Kožušník | středa 13.5.2009 7:33 | karma článku: 15,65 | přečteno: 1816x