kOmicý blog CCCL.

Rybářská dovolená na chatě u vody příspěla ke štěstí dětí, mírné relaxaci maminky a rovněž k obohacení rodinného jídelníčku.

Účelem dovolené bylo poskytnout dětem alespoň náznak prázdnin v podobě důvěrně mi známé z dětství. Naši vzácní prarodiče s námi trávili na chatě dva měsíce, což čtyřčlenné smečce vnoučat - obohacené o děti z okolí - náramně vyhovovalo. Předpokládám, že stejně kladně přijímali tento způsob léta naši rodiče.

Mladšímu synkovi poskytla přítomnost bratrance parťáka na výstavbu města z kamenů, stejně jako na skládání vesmírných plavidel z Lega, hraní her a plašení ryb při vodních radovánkách. Starší potomek si vystačil sám se dvěma páry udic.

První menší zádrhel nastal již cestou, kdy po dvaceti ujetých kilometrech rybář vznesl dotaz, zda jsem balila červy. Plastová krabička s pohyblivým obsahem zůstala v ledničce, (stejně jako pár dalších drobností). Se štěstím, ochotou a organizačním úsilím se podařilo transport nástrah zajistit s dvoudenním zpožděním.

Úvodní lovecké nadšení pro brzké vstávání poměrně rychle upadlo; provázeno výčitkou, že syna nemám při snaze o probuzení hladit, ale kopnout. Dny jsme přesto zahajovali časně tichým pobrukováním dvojice hlásičů, jejichž zvuk nás obvykle provázel do pozdních večerních hodin.

Synek nešetřil kritikou na téma matčiny stárnoucí rybářské výbavy. Pravda, její nevelké pruty působily vedle jeho obrovských mírně dětským dojmem. Terčem posměchu pak byly především navijáky, jakkoli mi pěkných pár let dobře sloužily. Při nesmělém návrhu na jejich obnovu mi potomek velkoryse nabídl, že koupí nové k Vánocům. Tiše jsem podotkla, že narozeniny mám dříve.

Výhrady projevoval i strýc rybář z blízké chaty; například k nedostatečné síle našich vlasců, které příležitostně nějaká ryba "ukousla". Případně naše návazce končily utržené na dně; dařilo se nám je vyprostit (za pomoci plavidla či plavce) pouze přibližně v polovině případů.

Největším zdrojem nepochopení okolí byla synkem propagovaná metoda chyť a pusť. Matka byla spokojená s výjimkou udělenou větším cejnům, jejichž rybí život končil její rukou s nadějí na konzumaci v podobě rybího salátu či pečeného rybího filetu. Cejni byli jistě spokojeni méně.

Dravce i kapry jsme pouštěli. Až na jediný případ, kdy můj potomek - těsně po navrácení svobody kapříkovi s mírou 62 cm - ulovil jeho o něco menšího kolegu; z tohoto se příštího dne staly nedělní řízky. Dalšího lysce již nekompromisně nechal plavat, opět k čikému zoufalství přihlížejícího příbuzenstva.

Příležitostně se šupináče lovící postava vzdalovala po břehu i na lodi za účelem lovu dravců. V tom případě stahoval dvojici udic a velkomyslně pověřoval zasloužilou matku rybářku hlídáním zbylého páru. Sedět u vody s knihou či pletením mi nečinilo problémy, pročež jsem pár úlovků zaznamenala. A synek překvapeně konstatoval, že stále umím udice nahodit. Jeho důvěra je uzemňující.

Po týdnu pobytu se počet veškerých ulovených rybiček pohyboval řádově ve stovkách. Většina jich spokojeně odplavala, pročež se v mojí povolence skvělo pouze několik nových řádků vyplněných cennými cejními úlovky. Vzhledem k jejich dalšímu zpracování mě také celý týden provázela specifická rybí vůně označovaná jako Chanel Fish.