kOmický blog XXXXVI.

Heslo na víkend: Budu odpočívat! To už to párkrát bylo, i úmysl se snad počítá. Ale pod vlivem okolností se často plány vyvinou zcela odlišně.

Na pátek jsem neměla objednané klienty, představovala jsem si oddech doma. Jenže manželovy plány se vyvinuly jiným než předpokládaným směrem a manželka musela pružně reagovat. Namísto odpočinku doma jsem dělala pomocného řidiče a podílela se na dramatické logistice našeho vozového parku. Domů jsme přijeli po šesté hodině, následování kamarádem s prázdným kontejnerem pro opětovné nakládání suti. Já vařila, manžel řešil kontejner.

V sobotu jsem tradičně doháněla resty v domácnosti – prala, vařila, zalévala, umývala a netradičně kopala výkop podél zdi domu. Moje chyba, ptala zeptala jsem se muže, s čím mohu pomoci. Pořád doufám, že tím urychlím postup prací.

Moje drahá polovička naplnila kontejner, nařezala dřevo, a dokonce stihla opatřit lyžáky nejstaršímu synkovi. Můj výkop manžel zase zahrnul, když předtím aplikoval nějakou izolaci k základům zdiva. Puberťák řádil na zahradě, občas na záhoncích, občas na trampolíně. Poslední záchvěvy, než obojí zcela zazimujeme. Pobytem na zahradě mě trochu nakazil, takže jsem nejen posbírala poslední ořechy, ale i popadaná jablka. Původní záměr naházet je všechny na kompost nevyšel, zase nám přibyla jedna plná přepravka ke konzumaci a zpracování. Ale našla jsem dvě krásná jablíčka s „opáleným“ srdíčkem a jedno s jablíčkem. Až se divím, že jsem to v nastávajícím šeru zaznamenala.

Manžel opakovaně navrhuje, že bychom měli někam spolu vypadnout. Nebo alespoň trávit více času spolu. Ale zjevně tím nemá na mysli společné betonování základů k rozšíření terasy, kterému jsme věnovali většinu neděle. On míchal beton, já se učila pracovat s hladítkem. Předcházelo tomu měření, vyvažování, budování bednění a hledání vhodných kamenů. Výsledkem je zatím něco jako nízká zídka. Ale do zimy terasa bude! Prý je to spolu s dobetonováním šachty pod venkovním umyvadlem poslední zapsaný manželův úkol v exteriérech.

Při společné činnosti jsem si dovolila protestovat, že se mi těžko plní dílčí úkoly, když netuším, jak má vypadat výsledek. Že bych celkově ráda znala nějaký koncept. Manžel mě odbyl, že „se to vyvíjí za pochodu“.

Bude následovat přesun do interiéru. To se těším. Třeba konečně zalejeme ty dvě díry v podlahách. Vymetla jsem z nich suť, ale k další akci to nikoho nepřimělo. A já bohužel nemám vůbec tušení, jak napojit podpodlahovou izolaci. Možná čas začít tuto problematiku studovat.

Po nedělním obědě, (při kterém se překvapivě ani neozývaly komentáře, kdo co nejí a jíst nebude), odjely velké děti s manželem na parkurový kroužek. Můj úkol byl jasný – udělat kočkám boudu. Než rodinní příslušníci zmizeli, hledala jsem v hromadě dřeva za domem vhodné komponenty na kočičí příbytek. Manžel si ze mě v reakci na mé nemístné ranní poznámky pochopitelně utahoval, kde mám plán, rozpis a nákres.

Když odjeli, v klidu jsem urovnala laťky a myšlenky a během asi dvou hodin vyrobila zateplenou boudu. Prcka činnost zaujala, takže asi v polovině mého snažení opustil počítač a jal se pomáhat. Trochu jsem se o něj v přítomnosti pily a brusky bála, ale zvládl to bez úrazů. Donesl kočkám do domečku deku a nacpal je dovnitř. Potom jsme spolu vyrobili střechu (plochou).

Jen mě trochu zklamalo, že největší ochránkyně koček, naše dcera, nejevila nad našim truhlářským výtvorem žádné nadšení. Ale alespoň pomohla boudu přenést do kočičího přístavku. Zbytek odpoledne vytrvale ignorovala urgence ohledně výměny podestýlky v kleci jejich morčat. Zjevně má svoje prepubertální starůstky, které jsou momentálně nejdůležitější.

Při úklidu nevyužitých latí jsem cestou ze zahrady v průjezdu upadla. Nezlomila jsem si nic, jen se pode mnou prolomila prohnilá prkýnka, která kryjí odtokové korýtko a přes které leží betonové kachle. Pilu jsem ještě neuklidila, tak jsem přiřízla nová a kritické místo v průjezdu opravila.

Kolem půl šesté jsem měla hotovo. Plánovala jsem, že nyní dojde na ten odpočinek... a potom jsem se ve 20.15 přistihla v kuchyni, jak umývám mísu od těsta na buchtu. Ani jsem si nesedla.