kOmický blog XXXXI.

Topná sezóna začíná obvykle koncem září, u nás nikoliv. S aktuálně nízkými venkovními teplotami se stupňují moje obavy z nacházejícího ročního období. 

S aktuálně nízkými venkovními teplotami se stupňují moje obavy z nacházejícího ročního období. Moje frustrace vede k intenzivním výměnám názorů s manželem. Sice mě stále prezentuje jako hysterku, ale zřejmě ho vytrvalé stěžování dětí na chlad nahlodalo a začal situaci řešit. Aby mě průběžně trochu uklidnil, zprovoznil alespoň myčku nádobí, která tři týdny sloužila v kuchyni výhradně jako odkládací plocha.

Po pár telefonátech odkazujících na šílenou manželku se „pán přes topení“ dostavil zrevidovat, co je třeba udělat - přijel v osm večer, na hlavě čelovku (připraven na vše).

Zhlédl náš obytný prostor s týdenní náplavou odložených věcí, drobků a ledabyle smetenou hromádkou otlučené malty a omítky. (Asi jsem to po sobě neuklidila, když jsem posledně v půl desáté přestala rušit rodinu sledující televizi ťukáním zednického kladívka, slezla ze stolu a šla vytřepávat kusy stavební suti z prádla.) Shovívavě zhlédl můj starorůžový neforemný teplákový overal, (ve kterém jsem u sušičky ovoce krájela jablka, aby mi bylo tepleji).

Na manželova slova o zamýšleném designovém topném tělese na cihlové zdi v centrální části domu reagoval poměrně skepticky, ale odsouhlasil myšlenku dočasně použít původní „vybouraný“ radiátor.  Dodací doba designového kousku je totiž bohužel závratných 4-6 týdnů, což časově odpovídá polovině listopadu. Pokud ho objednáme, tak až po topné sezóně.

V chodbě mezi dětskými pokojíčky pán čelovku skutečně použil a doslova vyhrabal ze země budoucí napojení topení v nově (od jara) zrekonstruované části domu. Měl k němu nějaké kritické poznámky, (mimo jiné o chybějící izolaci), ale prý „dětský topný okruh“ napojí.

Po mé úpěnlivé prosbě slíbil i dodat použitelný provizorní topný „žebřík“ do funkční (leč ošklivé) koupelny, abychom tam v zimě nezmrzli. Naše vize o její plánované přestavbě bral opět hodně s rezervou. Asi zkušenost…

Aby mohl o týden později vše domluvené realizovat, bylo z naší strany nutné jednak přemístit skříně s nářadím v obýváku, jednak zpřístupnit radiátory. Manžel v týdnu na dva dny odjel do Prahy, ale s vidinou tepla v domě jsem se do dobývání radiátorů srdnatě vrhla sama. U dětí to nebyl překvapivě problém, jen jsem shrnula prckovy hračky. V ložnici jsou dva radiátory, které byly poctivě obestavěny banánovými bednami. Po třiceti minutách byly už volně přístupné, jen vrstva beden v oknech vzrostla až k hornímu oblouku, což v ložnici vytváří celodenní přítmí. A chodba u ložnice se zase trochu zúžila.

Největším oříškem se ukázalo přeskupení provizorní spižírny. Když jsem potraviny měsíc a půl před bouráním příčky v obýváku stěhovala do zádveří, vůbec mě nenapadlo, že tam regály budou stát až do zimy. Podél radiátoru stál policový regál; horní část plná mouky, cukru, luštěnin, těstovin, zavařenin, čajů, sladkostí a jiných komodit, dolní část zabíral alkohol. Lahve, které se nevešly do dolních dvou polic, byly za regálem na okenním parapatu, v rohu na podlaze a ještě na topení. Netuším, kde jsme k této noční můře abstinentů přišli; víno popíjím poměrně odpovědně. Ale absint a tequilla?

Po přesunu regálu na nové místo se původní tvar spižírny změnil z „L“ na široké „T“, což považuji za počin poměrně kreativní.

Jak jsem osamělé večery (krom péče o děti a jejich potřeby) trávila přemisťováním věcí, rovnu jsem vyklidila i krabice z nehotové koupelny. V pátek se snad na ni přijde podívat „vodař“, aby si naplánoval přesun rozvodů dle našich představ.

Nářadí v kuchyni/obýváku stěhoval po návratu z cest manžel, ale skříně jsem musela přemisťovat s ním. U ledničky nám nově vzniklo zákoutí skříněk s hodně různorodým využitím. Snažím se tyto novinky dokumentovat, jednou poskládám fotoknihu zachycující vývoj včetně mezifází.

Po týdnu blahořečený „muž s čelovkou“ s topením zrealizoval vše, co slíbil. V pátek (po práci, dvou klientkách a splnění občanské povinnosti u voleb) jsem se mohla doma v montérkách účastnit napouštění topné soustavy. Co na tom, že zatím můžeme topit pouze v původním kotli na pevná paliva. Topíme!

Při hlídání tlaku vody mě manžel zaúkoloval úklidem kotelny. Po dělnících tam zůstala hromada suti a nářadí. A krátký pohled do navazujícího sklepa mě přesvědčil, že tam nějaký čas nebudu chodit. Nicméně podlahu v kotelně jsem poklidila, abychom alespoň ke kotli prošli. Zametání suti bohužel vytváří rychle „mlhu“, která se navíc nepříjemně usazuje na vlasech a oblečení.

Otec rodiny odvzdušnil radiátory a společně jsme se vydali pro dřevo. Můj úkol byl držet baterku, do zahrady není zatím protažená elektrika. Nad každým kouskem můj milovaný hloubal, zda ho nemá nechat do krbu (který nemáme a proti kterému vytrvale brojím obhajujíc krbová kamna). Některé kousky byly v jeho očích moc malé, měkké, velké… Až jsem si říkala, jestli chceme topit nebo přerovnávat dřevník. V závěru večera bylo ale doma příjemných dvacet stupňů a teplo i v koupelně.

Ráno jsem vytrénovaná z chaty (v noční košili a županu) vyrazila do kotelny zatopit.