kOmický blog XCVIII.

Děti by se neměli rozmazlovat, neb je to velmi kontraproduktivní. Nedávno jsem na toto téma přečetla téměř celý článek, který názorně osvětloval úskalí aplikované rodičovské lásky. 

Připravujeme je tím o možnost rozeznávat samozřejmé a vzácné. A ještě je obíráme o slastný pocit z těšení či z dosažení zdánlivě nedosažitelného. 

Pod dojmem přečteného jsem s blaženým pocitem krátce sledovala své tři potomky, jak nakládají a vozí štěrk ze dvoru do zahrady. V kontextu antirozmazlovacího článku jsem učinila závěr, že jsme pro ně jako rodiče něco přínosného udělali. Kupodivu se děti při házení lopatou nehádaly, ale spolupracovaly. (Ačkoli večer a následující den neváhaly patřičně zdůrazňovat svalovou únavu a dožadovaly se masáže.) Ještě pár brigád a dvůr bude hezký.

Minule jsem vozila štěrk já za pomoci nejmenšího potomka a slovní asistence části ulice. Tentokrát jsem byla angažována ve stále provizorní kuchyni. Příprava oběda byla nezvykle velkolepě pojata, protože jsem - stále nadšená z půjčené remosky - rozmrazila vánoční krůtu a připravovala z ní rozličné krmě. Stehýnka a křidýlka pečená, vývar s játrovými knedlíčky, navíc naložené řízky z prsíček. Maso obrané z kostí z polévky padlo tentokrát převážně kočkám.

Po obědě jsem vyměnila tepláky za montérky a intenzivně se dožadovala záslužnější práce. Vybavena kladívkem a majzlíkem jsem zase skončila na (aktuálně přebudovávané) toaletě. Vybourávala jsem zbytky již probourané příčky a propojovací prvky pro stavbu zadní zdi spižírny. Bušila jsem kladivem tak intenzivně, že jsem si špatně mířenou ránou pravděpodobně podruhé přerazila záprstní kůstku. (riskujíc vznik pakloubu). Až mi vyhrkly slzy; a ruka se záhy řádně vybarvila. 

Manžel mi nebezpečné nástroje odebral a svěřil mi mnohem bezpečnější příklepovou vrtačku s nezbytnou funkcí kladiva. Práce mi pak šla krásně od (nezraněné) ruky. Ubourala jsem vše, co jsem dostala za úkol. Později jsem bohužel dospěla k závěru, že bude nutno provést velmi podobnou přípravu i pro druhou příčku.

Děti se do činností během o víkendu zapojily víckrát. Ačkoli stále věnují část své pozornosti zářícím obrazovkám, dokáží mile překvapit. Například dcera si v náhlém pohnutí mysli umyla okno a pokojíček vybavila jarními dekoracemi. Za zmínku stojí její přístup k mytí skel zvenku - proskakovala otevřeným oknem na ulici, aby nemusela obcházet kolem domu. Rovněž trochu zlepšila péči o své dva hlodavce a celkem pravidelně jim mění podestýlku (mě posílá zakoupit zrní). 

Starší ze synů se poměrně intenzivně věnuje zahradničení, za okny nám bují pečlivě označené sazenice (a skomírá kávovník). Prokypřil některé záhony a zasel mně neznámá semínka. Společně se teď těšíme na jarní deště. Pokoušel se i posekat trávu, abychom nasušili seno, bohužel bude nutné nejprve zakoupit novou strunu do sekačky. Sama si k svátku  budu přát srp nebo kosu, nemám k motorovým nástrojům kladný vztah.

Mladší chlapeček pomáhá, jak může. Občas doma zametá, vyklízí myčku a dokonce vysává. Trochu ho podezřívám, že tak činí proto, abychom mu dovolili strávit chvíli u monitoru. Konečně se naučil vyhazovat své použité prádlo do příslušného koše, což je velký pokrok.

Abych rodinku nepřechválila, mohu zmínit například společnou rodinnou akci "Ukliď zahradu!", kterou navrhl tatínek. Prý zlikvidujeme hromady ořezaných větví. Založil oheň a chopil se motorové pily. Za mojí asistence (provázené obavou o horní končetiny) pořezal několik silnějších kmínků a odešel. Dcera se chopila sekyrky, kterou pravidelně odkládala pod průhlednou záminkou péče o malého bratra či zajištění občerstvení. Starší syn zarytě ryl v záhonku. Myslím, že největší objem větví jsem za pomoci velkých a malých nůžek (a příležitostné asistence nejmladšího člena rodiny) zlikvidovala já. 

Zvládli jsme i rodinnou oslavu. Naším zásadním úkolem bylo doručit výčep. Švagr nezklamal a koupil bečku "padesátku", kterou dopíjeli ještě několik dalších dní.

Nominovala jsem se dobrovolně na abstinujícího řidiče. Vzhledem ke svému nasycení krůtími výpary a celiakii jsem nemohla ani konzumovat luxusně naloženou a ugrilovanou krkovičku, ani napečené hromady koláčů a štrůdlu. Ocenila jsem pouze bezlepkovou bábovku, ke které jsem popíjela kávu (a hrnek držela netradičně pravou nezraněnou rukou). Odmítla jsem se účastnit fotbalového turnaje, naopak jsem zcela střízliva většinu večera poslouchala poučné řeči stárnoucích kamarádů. S mírnou (leč sílící) obavou, že jejich příběhy jsou překvapivě podobné. Večerní hlad jsem zahnala zbytky zeleninového salátu a rodinu zdárně odvezla domů.

Rodinné setkání jsem ale využila k vyladění termínu dalšího grilování u nás se sestrou a sestřenicí. Třeba zase manžel před akcí za pomoci celé rodiny uklidí, minule se to velmi osvědčilo.