kOmický blog XCIV.

Domácí posilování aneb amatérské cviky pro posílení mezilopatkového svalstva pro majitele staveb v rekonstrukci. 

Občas neodolám a klientům v masérně udílím královské rady, nejčastěji ohledně cvičení vedoucího k eliminaci bolestí zad.Populární je SM systém cvičení, pilates a jóga, ale i klasické rehabilitační cviky. Tyto – vzhledem k malému rozsahu pohybu v nemožných polohách končetin – výstižně shrnuje slogan „chtěl bych a nemůžu“; a nemám je v oblibě. Teoreticky se možná připravuji o klientelu, v praxi stejně téměř nikdo nevydrží tělo trápit cvičením pravidelně a raději opět přijde spočinout na masérské lehátko.

Ani já necvičím – pod trapnou výmluvou, že mám pohybu dost. Tento víkend jsem na zádovém muskulatuře opravdu zamakala.

Vyklidila jsem horní i spodní kotelnu, abychom obě místnosti konečně mohli zdokumentovat za účelem doložení fotografií ke kotlíkové dotaci. Mimochodem, nový kotel máme v provozu většinu zimy. Chvíli trvala jen odborná likvidace původního „pradědečka“ na pevná paliva.

V horní kotelně jsem v rámci tréninku přerovnávala uložený stavební materiál; pár pytlů s cementem, vápnem a štukem, přemístila jsem cvičně i několik kbelíků s barvou a vymetala drobný nepořádek. Místnost se rázem stala více fotogenickou.

O patro níže bylo potřeba vynosit odložené trámky, kovovou stojku, fošny a dokonce i paletu, dva kbelíky popelu a tři další se sutí. Plus nějaké nářadí a drobnosti. Zametání větších úlomků cihel – památky na činnost instalatérů při instalaci kotle a propojování rozvodů – bylo k posilování zádového svalstva výborné.

Následovala posilovací chvilka se štěrkem. Začínala jsem na terase, z jejíž původní staré části manžel odstranil kachle. Droboučké kamínky pod nimi bylo potřeba shrabat, naložit do koleček a odvézt na hromadu. Na první pokus jsem lopatou naložila trochu moc materiálu; při příštích jízdách jsem se již prozřetelně mírnila. Už proto, že bylo třeba překonávat jisté terénní nerovnosti dvorku. A také preferuji dělat více opakování s mírnější zátěží. Pro jistotu jsem beton ještě na závěr smetla rýžovým koštětem.

Pokračování tréninku se odehrávalo před domem, chvílemi i s obecenstvem. Na místě, kde obvykle parkujeme, byla od loňska nevelká hromádka hrubého štěrku, nyní řádně prorostlá vegetací. S lopatou jsem dlouho nevystačila, potupně jsem si musela k vyproštění materiálu donést hrábě. Nejmenší potomek mi s kamínky pomáhal ručním vybíráním. Za odměnu jsem ho vozila zahradou na prázdných kolečkách zpět před dům, abych zbytečně nepřerušila trénink.

Exhumace štěrku spolu s nakládáním, převážením a vršením hromádky nahoře v zahradě nám zabrala asi dvě hodiny času. Na závěr jsem plácek před domem shrabala a poslední lehký náklad suché trávy a listí vyložila na kompostu.

Relaxační část jsem si odbyla při vaření. K mé radosti mám opět zapůjčenou remosku, která mi umožňuje nejen péct buchty, ale i netrávit zbytečně čas u pánve či hrnce nad přípravou masa (cenného zdroje bílkovin pro silné svalstvo).

Další posilovací cvičení na záda – po dvou víkendech strávených prořezáváním ovocných stromů – bylo spojeno s odstraněním zlomených větví v koruně naší neužitečné, leč krásné břízky. Při šplhu s hendikepem (pilou v ruce) a řezání nad hlavou se zapojily i běžně nepoužívané svalové partie. Protahovací fázi jsme si odbyli se synky na záhonech. Nejstarší synáček ryl, nejmladší se mnou okopával a vybíral plevel. A ještě jsme při této činnosti dodali pokožce po zimě trochu barvy, aniž bychom utráceli za solárium.

Další cviky jsem – už poněkud nad rámec tréninku – aplikovala večer při spárování cihlového obkladu v obýváku. Tentokrát opět s oběma rukama vysoko nad hlavou. Od zbourání příčky (loni v létě) byla na zdi stále jasně patrná její linie. Drobné barevné odchylky v barvě mi snad příští generace prominu. Hrubost použitého materiálu jsem omezila jeho přesíváním za pomoci kuchyňského cedníku na těstoviny.

Posilovací víkend zaměřený na záda jsem završila vyklizením kumbálu, ve kterém v budoucnu (snad) bude toaleta a za zdí sprchový kout. V prázdné místnůstce jsem na omítku zakreslila rysku, která určuje, kam až je třeba zdivo vybourat. Naštěstí jsem neměla adekvátní vybavení, abych se do destrukce pouštěla okamžitě. Závěrem jsem při přesouváním části kuchyňské linky (za účelem inspirace manžela k dobetonování absentující části podlahy pod ní) rozbila dvě mísy. Škoda jich.

V neděli večer jsem v divadle na sedadle rušila ostatní diváky poposedáváním. Málo jsem protahovala, namožené svaly bolely.  V pondělí na odpolední masérské směně jsem byla v pokušení nabídnout někomu z klientů, abychom si neprohodili role.