kOmický blog LXXXVII.

Do našeho malebného domečku překvapivě zavítali noví obyvatelé – mravenci. Asi s nastávajícím jarem.

Nejdříve se vynořili přibližně tři průzkumníci z milimetrové dírky ve spáře v koupelně. Nemaje vhodný insekticid, postříkala jsem je lakem na vlasy poté, co dcera příliš neuspěla s humánní metodou zahánění členovců zpět do otvoru mezi obklad.

Kočky se – celkem pochopitelně – v boji s mravenci naprosto neosvědčily, ale jedné z nich se podařilo ulovit a následně všem členům rodiny předvést jednu malou myšku. Čímž v očích mého muže naplnila smysl svojí existence. Ostatní přijali její úlovek vlažně, někteří dokonce opovržlivě. Výraz pubertální dcery hovořil za vše.

Zatímco mravenci postupují domem, postup našich rekonstrukčních a dokončovacích prací dočasně velmi zvolnil. Víkend jsem strávila na masérském kurzu. Nejstarší syn odjel na hory, které si ale kvůli dešti příliš neužil. A manželovi zůstaly na krku dvě mladší děti, kterým ochotně vymyslel program mimo domov.

Po dvoudenním kurzu manuálního liftingu obličeje jsem (díky vzájemnému trénování) nepochybně vzhledově o pár let omládla. Ani mi nevadil "kozí" zápach arganového oleje. Mladistvý vzhled možná způsobilo i pár hodin strávených v roli masírovaného modelu relaxací na lůžku. Mezi kosmetičkami, masérkami a zdravotními sestrami jsem jako kancelářská síla s masérským „vedlejšákem“ byla maličko za exota. Ale každopádně jsem si rozšířila odbornou kvalifikaci pro případné budoucí užití.

Díky nedávnému zážitku s nestartujícím autem jsem se bránila jeho použití. Manžel mi k přemístění za vzděláváním svěřil svoje vozidlo, pro transport sebe a dvou mladších dětí byl v případě potřeby připraven využít stařičkou stavební dodávku nebo moji stávkující Světlušku (datum narození v techničáku mají obě vozidla podobné).

V sobotu opravdu s torzem rodiny a kamarády vyrazil nereprezentativní Světluškou na výlet na Templštýn. Když jsme čekali první dítě, byli jsme tam spolu. Z jeho vyprávění jsem ale večer pochopila, že si prostředí po čtrnácti letech pamatoval výrazně odlišně.

Dcera - momentálně pohlcená pubertální vlnou s heslem: „Není důležité, co děláš, ale jak u toho vypadáš“ - se za použitý dopravní prostředek velmi styděla. Prcek si výlet naopak užil, ačkoli prý stále padal. Jeho oděv podle toho vypadal a nožičky plné modřin to jen dokazovaly. Nejsem si úplně jistá, jestli jásat, že byla rodinka na výletě. Ad absendum se bohužel žádná práce nevykoná.

V neděli jsme končili kurz maličko dříve, což manžela zachránilo. Když jsem balila pokrývku masérského lehátka, volal manžel, že má u mě v autě hokejku, (kterou na večerní klání nezbytně potřeboval). Chybějící instrument převzal před školou i s autem, já dostala zpátky svoje obstarožní vozidlo obsazené veškerým potomstvem.

Večer jsem doma alespoň zametla, nakrmila hladové krky, dala vyprat prádlo a vytřela podlahu. Dcera vyčistila morčatům jejich klícku a syn zalil květiny. Zkontroloval také na parapetech stav vysetých rajčat, lilků, gigantů a jiných rostlinek určených k pozdějšímu přemístění do zahrady.

Po vytřené podlaze v kuchyni i koupelně se stále proháněli mravenci. Ačkoli nenašlapali, radost jsem z nich neměla. Naštvaný puberťák si stěžoval, že mu při práci u počítače lezou šestinožci po dolních končetinách. A v chodbě jsem potkala ploštici.

Chudák, v jeho pokoji na stěně se zalíbilo plísni a teď navíc mravencům. Kudy se mu do zrekonstruovaného pokoje, kde před rokem dělníci izolovali podlahu i stěny, mravenci dostávají, není jasné nikomu z nás.

Synka jsem vybavila hotovostí a instrukcí k pondělní návštěvě drogerie za účelem zahájení domácí dezinsekce. S dotěrnými členovci si poradíme. Myši přenecháme kočkám. Pavouky na trámech budu nadále ignorovat; třeba nosí štěstí.