kOmický blog LXXXIV.

Po návratu ze zimní lyžařské dovolené domů jsme se překotně rychle aklimatizovali. Zotavovací účinky pracovního volna záhy vyprchaly.

Doma jsme se věnovali převážně likvidaci následků pobytu v horách. Postupně začaly oděvní součásti ze sušáku a radiátorů mizet a po týdnu se vytratily i lyžáky z dočasných stanovišť v chodbě u topení.

Na zahradě jsme se pokochali pohledem na práci, která je třeba udělat. Preventivně jsem hned napsala odborníkovi na prořez ovocných stromů ve snaze sjednat termín zásahu. Navzdory zběžnému studiu příslušné zahrádkářské literatury si na tento zásadní krok na léta neudržovaných ovocných stromech v naší omické zahrádce netroufáme.

Manžel měl ve čtvrtek po dovolené v rámci zotavení po týdnu volna velkou pracovní akci v Praze. Odjížděl směrem k hlavnímu městu již ve středu odpoledne, vybaven sotva vypranou bílou košilí a nadějí, že vypjaté pracovní úsilí následující den skončí; byť dočasně.

Už jako osamělá matka jsem odpoledne po práci vyzvedla u své maminky nejmenší z našich tří dětí a odvezla ho domů. V druhém kole jsem v Brně vyzvedávala dceru po tančení a tankovala benzín do poněkud nenažrané stařičké oktávie přezdívané Světluška.

Snaha uvařit teplou večeři vyšla jen částečně. Rybí prsty s bramborem ocenil snad jen puberťák. Mladší syn se cpal brambory s tatarkou a obalenou hmotu ignoroval. Dcera na tom byla o půl hodiny velmi později podobně. Kočky naopak nečekané zbytky jídla uvítaly. Prcek ale alespoň večer ocenil, že může spát u mě v ložnici.

Ráno bez otce rodiny se obvykle liší jen v posledních pěti minutách před opuštěním domova. Tatínek totiž obvykle do 6:50 leží, potom navlékne rifle a mikinu a směřuje k vozidlu. Snídaně, svačina, pomoc s oblečením prckovi, podpisy, omluvenky, pití, tepláky do školky, vybavování dětí hotovostí a jiné radosti - včetně odvelení dětí ven a kontrola přítomnosti příslušných zavazadel - přísluší výhradně mamince, (která ale začíná o hodinu dřív).

Den byl výjimečný nejen nepřítomností manžela, ale i sjednaným termínem k ošetření obou synů u zubního lékaře. Staršího potomka jsem instruovala, aby k panu doktorovi dojel nezávisle. Mladšímu jsem domluvila převoz s babičkou, abych ušetřila drahocenný čas na pracovní výkony. Malý syn se – pravděpodobně po posledním živém zážitku s trháním zubů – zjevně bál; ale snažil se být statečný. Všemožně jsme ho podporovali, i když úspěchy byly proměnlivé.

V čekárně na zubním se jeho starší bratr podivoval, proč nemůže jít na ošetření jako první. Ve chvíli, když se za prckem zavřely dveře, rychle pochopil. Úvod ošetření spočíval v usilovném řevu a zmítání, při kterém jsem – nevím jak – přišla k odřenině brady a namohla si zádové svalstvo. Naštěstí došlo po chvíli přemlouvání k pozitivnímu obratu a synek si nechal "zubokazem" napadené zoubky normálně vyvrtat. Dokonce došlo i na bílé plomby. Pan doktor, stejně jako já, nešetřil chválou.

Po ošetření jsem s prckem utíkala zpět do práce; starší syn byl ponechán svému osudu na zubařském křesle. Celou dobu čekání se puberťák strachoval; příčinou jeho stresu nebyl zubař, ale obava, že nestihne po zákroku včas přesun na parkour. Jeho obavy se však nepotvrdily a zvládnul i netradiční přestup v MHD zcela bez komplikací.

Mladší syn se mnou strávil příjemné dvě hodiny v práci, ačkoli moje pracovní doba běžně končí výrazně dřív. Po opuštění kanceláře jsme ještě odeslali z mé „oblíbené“ hlavní pošty 5 služebních dopisů a tři přihlášky starších dětí na gymnázia. A svezli se pater-nosterem, což je naše tradiční společná „poštovní“ zábava. Další zastávka byla pro dárek dceři, která toho dne měla svátek. Objednávala jsem ho na poslední chvíli.

Z posledních sil jsme ještě v samoobsluze v Bohunicích koupili pečivo a zmrzilinu a odjeli domů. Vyložila jsem nákup a dítě, vydala instrukce staršímu sourozenci a zmizla ke kosmetičce, se kterou „bartruji“ vylepšení obličeje za masáž zad. Avizovala jsem 15 minut zpoždění; po pětadvaceti jsem k ní skutečně s další omluvou dorazila…

Řádně zmaštěná a rozmazaná jsem po vzájemném ošetření zamířila domů. Rozdala večeře, uklidila nádobí, odeslala neumyté děti do koupelny… víc jsem toho už nezvládla. Manžel pozdě večer přijel.