kOmický blog LXXXIII.

Pobyt v nadmořské výšce 1600 m.n.m. má nepochybně ozdravné účinky, které zčásti podporujeme sportovními výkony a částečně též sabotujeme dietními prohřešky. Sportovní cíl letošních jarních prázdnin jsem měla jasně stanoven.

Na týdenní pobyt jsme balili lyže, snowboardy i plavky. Ale také slušnou gramáž domácích uzenin, všemožných pochutin, sladkých vzpruh, stejně jako objemy piva a vína.

Ani zásoby proviantu nezmírnily manželovo vyhranění vůči lyžím. Demonstrativě si koupil pouze třídenní skipas, zatímco zbytku rodiny přidělil variantu 5 ze 7 lyžařských dnů. K pobavení okolí dva z „jeho“ tří dní bylo opravdu ošklivé počasí.

Předešlých pár let svou ski-averzi kompenzoval protestní jízdou na snowboardu; k mé značné nelibosti, protože pak nebyl schopný asistovat dětem při jejich ne zcela slavných lyžařských začátcích.

Dovolené na horách probíhaly přibližně tak, že jsem „lyžovala“ s dětmi a manžel se chodil sklouznout na svah v době přípravy jídla či převážně neúspěšných pokusů uložit nespavé potomstvo k odpolednímu spánku. (Připouštím, že v jeho paměti mohou být tyto vzpomínky zaznamenány jinak.)

Loňské jarní prázdniny – těsně před stěhováním z panelákového bytu do promrzlého omického domku – strávil více času u notebooku než na svahu a tříčlennou smečku dětí ponechal převážně v mojí péči. Věnoval se jedině dceři při učení snowboardových oblouků na svahu přilehlém k penzionu, (mě při učení ponechal na pospas mým vlastním bolestným pokusům).

Přesto jsem letos oprášila svoje snowboardové boty. Prkno nebylo třeba zbavovat mikroskopických usazenin, máme společné, ačkoli nás dělí přes 20 centimetrů výšky. Bílé velmi zachovalé značkové boty – z výprodeje – rázem adoptovala i dcera, která o svých loňských zarytě tvrdila, že jsou jí malé; a to běžně nosí o dvě čísla menší obuv.

Moje snowborďácké začátky sahají hluboko do historie, ale až na zlomené zápěstí nezanechaly zásadní stopy. Letošní úkol zněl jasně – naučím se to!

Po dni stráveném na lyžích s dětmi jsem si hodinu před koncem provozu vleku přezula boty a chopila se prkna. Hned první den jsem si vyrobila dvě úhledné modřiny na kolenou, jednu nepochopitelně na dlani a obrazila si loket. Při návratu jsem však vypadala zjevně profesionálně, šťastně a spokojeně – kamarád mě popsal jako „Lucku Vondráčkovou“ ve filmu s příslušnou tématikou.

Následující dva dny nezbyl na snowboard čas. Až ve středu, kdy jsme místo lyžování navštívili termální koupaliště, jsem po návratu zapůjčila juniorský skipas nelyžujícího dítka kamarádů a předstírajíc puberťačku vyrazila s prknem. Šlo to výrazně lépe. Jen s jízdou na kotvě jsem měla trochu problém; pivo k obědu v tomto směru nebyl nejlepší nápad.

Definitivně jsem zvítězila v závěru dovolené; uposlechla jsem rad mladší generace a snowboard k mojí nezměrné radosti konečně začal vykazovat požadovanou trajektorii. Poslední den jsem v doprovodu dvanáctileté dcery kamarádů svištěla po červené sjezdovce a kvalitu sněhu posuzovala zblízka už jen zřídka.

Naše holčička se na prkně za týden přerušované tatínkovy péče také výrazně zlepšila. Synkové zůstali u lyží, přičemž starší projevuje klasický puberťácký přístup k obloukům, (a když se nedívám, upřednostňuje sjezd.) Mladší pětiletý syn v širokém pluhu s mírně „záchodovým stylem“ sjede prakticky všechno. V jeho případě nesahaly mé rodičovské ambice nikam dále. Půjčená holčička konzistentně sjížděla svahy opatrným stylem "Anděl na horách", zcela odolná radám o nepřetáčení ramen. V zásadě jsem byla spokojená, že jsme celý týden přežili bez úrazů; navzdory faktu, že holky společně zažily po pádu asi padesátimetrovou jízdu vleže na kotvě, než se jim podařilo z ní odpadnout po nárazu do sloupu. 

Za týden dovolené jsem dokázala po dvaceti letech dvě věci – skutečně jezdit na snowboardu a – což je mnohem více udivující – konverzovat v němčině. Na sdělení, že špatně rozumím, reagují Rakušané vesměs řadou dotazů na místo původu, lokalitu ubytování, počet rodinných příslušníků apod. Německá konverzace probíhala výhradně při jízdě na kotvě; záhy jsem se proto definitivně s prknem odsunula na šestimístnou lanovku, která paradoxně skýtá větší anonymitu a nechá odpočinout znaveným končetinám.