kOmický blog LXX.

Aby se svět netočil jen kolem práce, domu a dětí, vypravili jsme se s manželem na krátký společný relaxační výlet uprostřed týdne.

Myslím, že manžela k tomuto počinu dohnala moje nevinná poznámka, že si vezmu den dovolené. Původní úmysl byl zajít si dopoledne někam do centra Brna do sauny a odpoledne se věnovat dětem. Dokonce jsem ve snaze odradit případné zájemce o saunovou konverzaci navrhovala sestře a kamarádce, že půjdeme spolu. Stačilo by mi teplo, temno a klid po dobu dvou hodin.

Nakonec jsem se dočkala saunování ve společnosti svého chotě. Manžel zorganizoval babičku na hlídání a zarezervoval hotel, do kterého jsme doma oprašovali poukaz na ubytování už od léta. Pravda, neměli volný příslušný pokoj, ale s mírným doplatkem jsme dostali ubytování vyšší úrovně. Kdo by si neuvařil čaj za 100 Kč/kus?

Babička tentokrát hlídala děti u nás doma, což značně snížilo intenzitu jejich protestů. Naopak dcera zajásala, že její malý bratříček nebude spát s ní v pokoji, ale s babičkou v ložnici. Navíc je potěšilo, že ráno nemusí s bráchou do školky a ani jim nevadila cesta autobusem.

My jsme konečně nejeli na wellness tři hodiny někam do Tramtárie, což jsem se předchozích deset let snažila zcela marně navrhovat, zatímco muž tvrdošíjně vybíral lokality jako sever Čech, Krkonoše či Karlovy Vary. Přeprava nám tentokrát zabrala pouhých 25 minut.

Již doma jsem předesílala, že po vánočním sebedestrukčním ataku na vlastní zažívací ústrojí stále nemohu pořádně jíst, aniž by tělo neprostestovalo. Navíc statečně dodržuji měsíční pauzu od kávy a alkoholu. Doporučení sympatické recepční, která nás ubytovávala, abychom si večeři včas rezervovali u obsluhy restaurace, jsme proto přijali vlažně.

Zato jsme s povděkem přijali informaci, že obsazenost wellnessu je 20%. Na pokoji jsme jen odložili nevelká zavazadla a vybaveni hotelovým župánkem a plavkami zamířili do saunového světa. Při pohledu na sebe v plavkách jsem usoudila, že neschopnost jíst má i své pozitivní dopady, jen bych si měla opatřit nějaký koupací kus s push-up efektem.

Sauny a teplou vodu miluju, manžel do teplot převyšujících 50°C chodí asi především kvůli mně, horko mu nedělá dobře. V první sauně jsem mu alespoň trochu promasírovala ztuhlé trapézové svaly, což ovšem vyvolávalo hlasité komentáře ostatních přítomných, že chtějí také. Nebylo vůbec těžké odolat a předstírat hluchotu.

Strávili jsme příjemné dvě hodiny v saunách, páře, vířivce, bazénu a v odpočívárně (manžel s pivem, já s mrkvovo-jablečným džusem). Po návratu na pokoj bychom nejraději zalezli a spali, což se mi po návštěvě wellness stává vždy. Nakonec jsme se po chvíli strávené v županu na promrzlém balkoně trochu probrali a rozhodli se shlédnout společně nějaký film.

Po opravdu dlouhé době jsme nic nemuseli, nikdo po nás nic nechtěl a mohli jsme v klidu relaxovat a hlavně být spolu. Doma mě někdy přepadá pocit, že tam sice spolu bydlíme, ale nějak se „nepotkáváme“, ačkoli se občas v místnostech mineme. Někdy jsme tak unavení, že se nám ani nechce mluvit.

Po filmu jsme střídmě pojedli z vlastních zásob, koukli na seriál a po hodince čtení spokojeně usnuli. Obvykle spím mimo domov špatně, ale probudila jsem se milosrdně až kolem šesté ráno. Manžel ještě spokojeně oddychoval.

Hotelová snídaně byla bohatá. S povděkem jsem přijala, že obsahovala i bezlepkové a bezmléčné produkty, včetně například sójového mléka a chiapudingu. Normálně bych si ji užila, ale s dočasnou kávovou abstinencí a vzpírajícím se žlučníkem to nebylo úplně možné. I tak mi ležela v žaludku celý den.

Hotel jsme opouštěli spokojení a – po neuvěřitelně dlouhé době – dokonce odpočatí. Jen kdybych odtud nesměřovala rovnou zpět do práce.