kOmický blog LXIV.

Krátké ohlédnutí za rodinnou pohodou Vánoc, které jsme poprvé strávili mimo velkoměsto. A byly kouzelné, ačkoli nebyly bílé.

První vánoční svátky v našem novém domově proběhly bez zásadních komplikací. Na Štědrý den jsme byli v mezích možností připravení. Za celé dopoledne jsem opražila houstičky do rybí polévky a namalovala si hezčí obličej. Kolem poledne se tradičně scházíme s kamarády na náměstí Svobody. (Což se vcelku hodilo, neboť jsem jeden dar pro syna nechala ve skříni v práci a mohla jsem ho vyzvednout). Loni nás poněkud vypekli vánoční prodejci, kteří neprodávali. Letos to kamarádi nepodcenili a přišli vybaveni kelímky a termoskou se svařeným vínem. Tuto invenci si ceníme, ačkoli letos prodej trval. Na sraz jsem šla za dámu v šatech, neboť každá příležitost nebýt v „modrákách“ je vzácná. Ačkoli šaty příliš nepomůžou, když prostořeká „dáma“ po druhém prosecu reaguje na doporučení kamaráda zemědělce o chovu malých zvířat slovy „malý kozy už doma máme“

Odpoledne jsem se doma ani nepřevlékla, jen obalila sebe zástěrou a kapříka trojobalem. Kolem čtvrté hodiny přišli manželovi rodiče. Jsem za již tradiční vánoční návštěvy a rodinnou atmosféru vděčná, a to zdaleka nejen proto, že manželovi rodiče dovezou bramborový salát a pomůžou smažit kapra.

Smečka našich dětí se pochopitelně těšila na dárky, takže s příchodem stmívání se začala dožadovat večeře. Pochopitelně o jídlo jim nešlo, spíš o posun k dalšímu bodu programu. Ale dcera a syn měli plusové body, jelikož během naší polední nepřítomnosti nachystali na stůl.

Večeře proběhla bez vylitých talířů a zaskočených kostí, pouze po polévce se můj milovaný muž pozastavil sám nad sebou, že se tentokrát ani nepřevléknul a sedí u sváteční tabule v maskáčových kraťasech a tričku s drakem.

Po večeři pouštíme s dětmi oříškové svíčkové lodičky, abychom si ukrátili čekání na Ježíška – i to proběhlo bez námořních katastrof či požáru.

Potom zazvonil Ježíšek… Další část večera děti trhaly vánoční papír a různě hlasitě vyjadřovaly nadšení. Místy to bylo velmi dojemné, například když jinak zdrženlivý puberťák přišel celý oděn v parkurovém oblečení a přitulil se k mamince. Největší radost projevoval prcek, což v jeho věku nepřekvapuje. Manžel dostal mimo jiné čepici „zmijovku“, aby mu to na dvoře slušelo. Díky chybě v poště Ježíškovi jsme obdrželi dva terče na šipky, ale s tím se vyrovnáme. Záhy stihly děti polovinu sady šipek polámat.

Po večeři a rozbalování se s námi rozloučili babička s dědou. Zbytek večera jsem pletla svetr, koukala na televizi a slastně poslouchala zvuk myčky nádobí.

Svetr jsem během svátků dopletla, což je od loňské zimy výkon. Absolvovali jsme další rodinné návštěvy, ale postupně nás dohnal i běžný provoz. Už na druhý svátek vánoční jsem prala, později neplánovaně i vytírala. Synek hrál nějakou hru s VR brýlemi a pak mu bylo špatně. Možná i překombinoval příděl stravy a cukroví do žaludku nebo chytil nějakou virózu. Každopádně nám celé odpoledne povídal, že mu není dobře. Potom se zvednul a v půli cesty k toaletě bylo už pozdě. Zajímavé zjištění pro mě bylo, že když kyblík s poslední špinavou vodou zůstal stát u koupelny, kde se zrovna sprchoval syn, vydržel tam i očistu všech dalších členů rodiny a počkal s vylitím na mě. Stejně tak koš s vypraným prádlem děti na cestě k pokojům svižně překročily.

Sváteční drobnosti, jako polévka rozlitá po stole nebo moje bezlepkové housky v manželově talíři zmiňuji jen pro dokreslení pohody Vánoc. Završili jsme je procházkou k vánočnímu stromu v obci, během které prcek vykřikoval, že ho bolí nožičky a dál nejde - až málem upadl do psího exkrementu.