kOmický blog LV.

Milujete pátky? My za normálních okolností ano, pokud ale nezačínají dramaticky jako zrovna ten dnešní…

Ráno v pět probuzení: kočky skákaly zvenku na dveře. Neškrábou, vyskakují na kliku. Zvuk je to trochu strašidelný, ale už ho alespoň dokážu zařadit. Pokud není zamčeno, někdy se jim opravdu povede otevřít. Neváno jsem se šelmiček pěkně lekla, když na mě v ranní tmě vykoukly v kuchyni. Rázem se ale objasnilo, proč to ráno byla v domě taková zima.

V šest jsem se nerada vymotala z peřin, ačkoli od pondělí topíme plynem a vstávání je výrazně příjemnější. V kuchyni jsem přemístila část včerejšího nádobí do myčky a část do dřezu, abych si udělala svých nezbytných 20 x 30 centimetrů na chystání snídaně dětem. Včera večer poměrně ochotně konzumovaly chleba s marmeládou, tak jsem to zkusila znovu. Při hledání v ledničce jsem našla nějaký dost prošlý sýr. Zato jsem si vůbec nevzpomněla na jogurty ze zdravé výživy, které jsem včera spolu s dalšími třemi taškami táhla přes půl města tramvají. Nevadí, zůstanou na víkend.

Velké děti vstávají celkem bez problémů samy, prckovi se nikdy moc nechce. Odnesla jsem ho z postele a doufala, že jeho chleba neskončí na zemi jako včera. (Namazaným dolů, jak jinak.)

Nachystala jsem školní svačinu, snědla bezlepkové müsli, připravila mikulášský balíček pro prcka do školky, nacpala ručníky do tašky, a když se konečně uvolnila koupelna, vyčistila jsem si zuby.

Manžel ráno pronesl, že pojedeme mojí Světluškou. Proč ne. Pubertální syn po snídani začal neúspěšně hledat klíče. Pronesla jsem několik moudrých rad, jako že si je má dávat na stejné místo a že je dnes nepotřebuje, když jdou se školou do kina. Někdy v mezidobí jsem se oblékla a zjistila, že jsem svoje klíče od auta včera večer po kosmetice odložila neznámo kam. Zatímco synův svazek klíčů našel manžel zapadený mezi sedadly v multivanu, můj se nenašel.

Při jedné z pátracích cest po domě jsem prckovi přelepila mašličky na rozražené bradě. Při další jsem mu donesla oblečení a povlékla ho do něj. Ještě jsem dceři velela vyhnat kočky, co se proháněly po domě a předtím potřít jedné z nich ucho antibiotiky.

Dvakrát jsem vysypala kabelku, prohledala kapsy od bundy, dokonce poslala muže ven, podívat se, zda mi nevypadly při otvírání schránky. Nenašly se. V závěru hlava rodiny rozhodla, že nemaje jediné klíče od malého auta, jedeme za školou a prací multivanem. Rychle všichni obout a obléknout, abych ve dveřích zjistila, že prcek nemá sbalený batůžek. Zavazadlo jsem našla, po chvíli i lahev na pití.. a vyslechla jsem pár očekávatelných invektiv od muže.

Než si posedaly děti do auta na dvoře, ještě jednou jsem kontrolovala prostor před domem. Nenašla jsem nic, ale dveře ve vratech se pak úplně nedovřely – což znemožňuje srolování vrat. Manžel už ani nic neříkal, vystoupil a šel dveře přibouchnout. Jen jsme vyjeli, zjistil, že má celou ruku černou, umazal se o něco na autě. Poskytla jsem mu použitý papírový kapesník, jiný nemaje. Cestou jsme raději všichni mlčeli.

Zastavovali jsme v Brně před domem, kde jsme dříve bydleli a kde mám masérskou provozovnu. Syn se vydal na zastávku, kde měli před kinem sraz. Dcera se zoufale ptala, kolik je hodin, tak jsem se nabídla, že proti zvyklostem do školky odvedu prcka já. Naštěstí jsem úplně nutně nemusela být v práci brzo. Muž koukal překvapeně, dcera to ale ocenila. Aby klíčová aféra nebrala konce, hledala jsem klíče od domu, o kterých jsem s jistotou věděla, že jsem si je s sebou brala. V kabelce nebyly, ale po zoufalé chvilce jsem je našla v kapse kabátu.

Manžel už odkráčel také na zastávku MHD. Já vzala prcka za ruku, odnesli jsme tašku s ručníky a vzápětí zjistili, že nechal batoh v autě. Už jsem neměla sílu to řešit. Ani se zabývat myšlenkou, proč mi manžel nenechal klíče a doklady, když odtud budu potřebovat večer odjet a bylo by to mnohem snadnější, než přistavovat druhé auto, kterým on pojede z práce.

Ve školce ani cestou do práce už chválabohu žádné komplikace nenastaly. Jen odpoledne mi pípla SMS od syna, že už zase nemá klíče. A před infarktem jsem byla zachráněna bezprostředně následujícím telefonátem kamarádky, že jeho klíče má, jelikož je její syn, spolužák syna mého, našel zapomenuté v jeho skříňce.

Už se těším, co přinese víkend.