kOmický blog DXXXVIII.

Leden je obvykle měsíc, kdy po hektických předvánočních dodělávkách nastává doba krátkého zaslouženého odpočinku.

V duchu tradice jsme doma plánovali klidný víkend zpestřený sobotní účastí na plese. Zahájili jsme jej v pátek odpoledne na rozloženém gauči u kamen. Leč lenošení se sklenkou vína u seriálu přerušil telefonát s okamžitým pozváním na svatbu.

Manžel nezaváhal, vyměnil tričko za košili a vyrazil k sokolovně. Zmožena náročným pracovním týdnem, požádala jsem, ať svatebčanům tlumočí mé upřímné blahopřání. Krátce na to mě – již v noční košili připravenou ulehnout – vyzvala sama nevěsta ke změně působiště, což nebylo možné odmítnout.

Informovala jsem nejmladšího potomka, který doma osaměl, že se nezdržíme dlouho. Abych ho hodinu před půlnocí (již spícího) odběhla zkontrolovat. S konzumací jsem byla umírněná a odolala jsem nabídce pohoštění, pročež mi nebylo nevolno.

Zato jsem manžela – a později ze záznamu i starší děti – velmi pobavila svými tanečními výkony. Sama jsem byla zaskočena, kolik tanečníků jsem vystřídala. Jakkoli jsem si jistá, že v tomto směru by mi prospělo požít pár panáků předem.

Následujícího dne jsme s chotěm odpoledne dobrovolně vyrazili likvidovat následky akce, abych si opět uvědomila, že se při činnosti – byť jde o mytí nádobí či očistu podlah – cítím lépe.

Krátkou část odpoledne jsem věnovala přípravě na večer, další zabírání dceřiných šatů a nejvíce pokusu vytvořit jí plážové vlny žehličkou na vlasy. Na svých dovednostech musím ještě zapracovat...

Na galaples se drahému choti příliš nechtělo, ale přizpůsobil se. Mě – trpící mírnou fóbií z davů – jeho rozsah poněkud vyděsil. Naštěstí muž navrhl, že boj u šatny absolvuje kvůli mému kabátu sám. Spoléhala jsem na klidné místo u stolu s přáteli.

Hlasitost hudby ovšem většinu večera komplikovala konverzaci, pročež se můj milý manžel uvolil i k tanci. Při tradiční přešlapovací verzi univerzálního ploužáku jsem (jako již mnohokrát) zvažovala možnost přihlásit nás do tanečních pro věkově pokročilé. Oprávněně se ale obávám, že bych tím muže nepotěšila.

Po návratu domů jsme do postele zaháněli ponocující nejmladší dítko, aby mne prostřední z dětí bez klíče probudilo v půl třetí ráno požadavkem na vpuštění domů. A zatímco dcera spokojeně ulehla, maminka do rána počítala letokruhy na stropních trámech.

Myslím, že letošní plesová sezona byla tímto završena. Společenské šaty i boty uklidím do příslušné krabice. A přátele raději pozvu k nám, abychom na sebe nemuseli křičet.