kOmický blog DXXXVI.

S přibývajícím věkem dětí i rodičů se značně proměňuje charakter společenských setkání i jejich intenzita.

Manžel produkující dříve i čtyři akce do měsíce nečekaně podřadil na výrazně nižší rychostní stupeň, starší potomci naopak četnost svých aktivit předvídatelně navýšili.

Můj pokus o rodinnou oslavu v restauraci dopadl zvláštně. Jakkoli den mých narozenin připadl na pátek a rodinný kalendář nehlásal plánovanou nepřítomnost nikoho z mých blízkých. Myšlenka byla především dopřát dětem zážitek odlišný od obvyklého závodu obžerství v running sushi.

Dobu čekání na menu pro pět osob jsem se snažila vyplnit konverzací, leč odpovědi rodinných příslušníků sestávaly výhradně z holých vět. Konzumace je pak zaměstnala především snahou urvat pro sebe co nejvíce a tatínek celou situaci završil dvacetiminutovým telefonátem. Příště zvolím raději dříve osvědčenou společnost kamarádek.

Manžel s překvapivým úsilím o oslavu dopadl ještě hůře, neb v předvánočním období měl volné večery snad jen nejmladší potomek. Upřímně přiznávám, že jsem s nahořklým dojmem z vlastních narozenin nepociťovala příliš výčitek, když jsem v jeho velký den přijala nabídku na tradiční brigádu.

Průběh silvestrovských oslav jsem zvědavě očekávala. Muž chvíli prohlašoval, že nic neslavíme a nikam nejdeme. Po letech téměř povinného veselí bych tuto zkušenost uvítala. Především v situacích, kdy jsme trávili večery v restauraci, kde se choť výborně bavil, zatímco já vláčela v rukou batole až dvě.

Při posledním Silvestru tohoto typu se mě už ani nenamáhal kolem půlnoci vyhledat, což dosti ochladilo můj vztah k oslavám i manželovi. V tomto ohledu jsme byli překvapivě zachráněni pandemií, která pořádání podobných akcí razantně utnula.

Ke konci roku se drahý choť začal hlasitě zabývat myšlenkou na společenská setkání v průběhu posledního dne roku. Překazil tím sice plány našich starších dětí, které by nám rády dopřály pobyt mimo domov, aby zde mohly uspořádat vlastní večírek. Nakonec si ovšem zajistily vlastní náhradní program.

A v duchu tatínkova návrhu se u nás doma během silvestrovského odpoledne vystřídalo – s obligátním přáním zdraví a všeho dobrého – pěkných pár návštěv; což se ukázalo modelem velmi příjemným. Pro mne především proto, že mnoho z nich nemám příliš příležitostí vídat.

Den předem a dopoledne jsem stihla nachystat potřebné, pročež jsem mezi polednem a druhou hodinou odpolední mohla s přáteli a čtyřnožcem na mrazivou vycházku. Ostatní zvaní se zbaběle vymluvili.

Pán domu během mé nepřítomnosti připravil maso a narazil soudek s pivem a Vineou pro děti, což nám v cíli přišlo vhod. Příchozí ocenili manželovy masné variace, stejně jako můj sváteční bramborový salát s červenou řepou. Tradičně jsme poněkud neodhadli množství jídla, pročež v úvodu roku nového budeme zásoby ještě dlouho dojídat. A na domácí výstavce tlustostěnných lahví přibylo opět pěkných pár kousků.

Poslední z návštěv od nás odcházela kolem desáté hodiny večerní. Další dvě hodiny jsem vydržela vzhůru jen kvůli nejmladšímu synkovi, který si chtěl o půlnoci připít. Připíjeli jsme ze sklenic na šampaňské vizuálně podobnou točenou limonádou.

Rok jsem uzavírala střízlivě a smířeně, po všech letošních změnách a událostech s překvapivým pocitem, že jsem připravená téměř na vše.