kOmický blog DXXXIV.

Letošní kalendář naplánoval vánoční svátky velmi příznivě, což v kombinaci s nutností vyčerpat dovolenou zabránilo nejednomu zhroucení.

Tři dny na přípravu Vánoc mi hodně pomohly v mnoha směrech. Nadšený byl též čtyřnožec, neb jsme rána trávili dlouhými vycházkami v lese, které se ukázaly jako kvalitní psychoterapeutická náhrada zanedbávaného psaní blogu.

Za vlažné pomoci rodinných příslušníků jsem dorazila základní vánoční úklid a – již samostatně – tradiční vaření a pečení. Na Štědrý den stačilo – přes četné komentáře o zbytečnosti snahy – vyžehlit látkový ubrus. (Vydržel dle předpokladu přesně do servírování bramborového salátu.)

Nejmladší potomek své těšení na dárky deklaroval tak často, že bylo třeba ho zaměstnat. Díky tomu letos zjistil, co je to „radiátor“ a „lišty“ lemující podlahovou krytinu. (Ačkoli nutnost jejich občasného kontaktu s vhlkým hadrem pravděpodobně stále nechápe.)

Starší děti se doma střídavě nevyskytovaly, pročež se tradiční zdobení vánočního stromku zpozdilo. Dospělý potomek zkritizoval vertikální polohu rodiči instalované jedle a donutil nás srovnávat. Posléze vyjádřil nedůvěru k množství ozdob, které matka přinesla. Jeho vlastní hledání – k mému zadostiučinění – nepřineslo žádný výsledek; oceňuji však, že se pokusil.

Při věšení tatínkem zakoupené kolekce (komplikované kritickým nedostatkem háčků) došlo na tradiční tříhlasé dotazy ohledně nutnosti ji kupovat. Nicméně do tří dnů ze stromu kompletně zmizelo želé v čokoládě a ztrácely se i kusy zatracované pro zelenou barvu obalu naladící k baňkám.

Při balení darů jsme – jako každoročně – s mužem konstatovali, že děti zbytečně rozmazlujeme a – opět – si slíbili, že to příští rok pojmeme skromněji.

Na Štědrý den jsme neplánovaně zařadili společnou procházku, neb dcera přijela domů na koni a vyzvala nás k účasti. Mimo nejstaršího potomka šli všichni, nejmladší se většinu cesty spokojeně vezl a tatínek zatracoval bahnitost terénu ve vztahu ke své původně čisté obuvi.

Večeři nám letos zpestřil nejmladší rodinný příslušník, který spolkl kost deset vteřin poté, co byl na jejich možný výskyt upozorněn otcem i dědečkem. Zasahovala babička a já, nicméně nedlouhá kost se naštěstí brzo vzdala sama. Nevstávat od svátečního stolu se nám ale nepodařilo.

Veškeré společenské aktivity se letos zúžily na jediné odpoledne u sestry, kde trávila část svátků naše maminka. Z této návštěvy se vyvlékla dcera, která obětavě přislíbila celodenní výpomoc u koní.

Drahý choť strávil poslední sváteční den na nohejbalovém turnaji, zatímco já si zaslouženě četla u kamen a připravovala se na jediný pracovní den týdne – plně si vědoma, že jsem notebook a papíry vláčela domů na svátky zcela zbytečně.