kOmický blog DXXX.

Drahý choť mívá příležitostně neotřelé nápady - například zdokumentovat na počátku listopadu svítání z rozhledny.

Když svůj úmysl prvně zmínil, nebrala jsem ho vážně. Už proto, že mé víkendové ranní vstávání za účelem venčení čtyřnožce považuje za bláhovost a též domněle tiché opouštění ložnice hodnotí kriticky (neb ho budí).

V předvečer plánovaného výletu jsem se opatrně optala, zda plán nepřehodnotil. Poklidně odvětil, že pokud se ráno probudíme a bude jasno, vyrazíme. I stalo se. V pět jsem opouštěla lůžko, manžel pouze o chvíli později.

Ráno bylo mrazivé. Čtyřnožec jevil nadšení z nečekaně početného doprovodu a bez váhání nasedl do auta. Během přesunu z jihu na sever začala obloha pozvolna měnit barvu, ale při parkování – pominu-li veřejné osvětlení – převládala temnota. Muž lakonicky poznamenal, že opomněl vzít čelovky. Ale turistické značky bylo na kmenech stromů možno rozeznat i v přítmí lesa.

Pes se projevil jako zdatný turista a cestu bez zaváhání nacházel i pod vrstvou spadaného listí. Zpočátku jsem lehce zakopávala o kořeny. Choť se mi příležitostně ztrácel z dohledu, leč netroufala jsem si určit, zda si užívá výhledy či vydýchává fyzickou zátěž. Při dosažení vrcholku kopce a rozhledny Babí lom již byla viditelnost obstojná. A rudý pruh na východě sliboval, že i dnes slunce vyjde.

Po kovovém točitém schodišti se bez zaváhání vyšplhal i náš maxipes. Díky husté srsti byl asi jediný, komu na vrcholku nebylo zima, současně však asi málo chápal smysl našeho počínání a demonstrativně ulehl s vyplazeným jazykem. Ostatní návštěvníky neomezoval, neb se zde v brzkých ranních hodinách nevyskytovali.

Když okolí ozářily první paprsky slunce, vytáhl manžel z batohu dron. Svačina by mne překvapila více. Dokumentace okolí s údolími příležitostně vyplněnými mlhou trvala poměrně dlouho; nechápu, jak bez rukavic zvládl zařízení ovládat, neb mé periferní oblasti rychle ztrácely schopnost pohybu.

Před zmrznutím jsem byla zachráněna stavem baterie, který přiměl muže k přistání. Při sestupu oklikou jsem se pak – ne příliš úspěšně – snažila rozmrznout. Čaj v termohrnku, který jsem ponechala v autě, byl k mé smůle zcela vychladlý a rozmrzla jsem až doma u kávy, kterou nemám pít.

Společného výletu, který poněkud udivil naše vstávající děti, si nesmírně považuji. Jednak jsme se po delší době společně věnovali zcela nestavební činnosti, jednak se na sociálních sítích objevilo nové video, které dokumentuje nejen příchod nového dne.