kOmický blog DXXVIII.

Začlenit se do kolektivu čítajícího řádově stovky lidí může být obtížné. Postupně se o to ale lze pokusit.

Na počátku roku jsem se v zájmu seznámení s kolegy dobrovolně přihlásila na bowling, kde jsem nečekaně byla – navzdory celkem průměrným výkonům – nominována do týmu odboru pro podzimní turnaj.

Nicméně povinné vzdělávání úředníků mě na podzim vyrvalo z rodného města a den turnaje se shodoval s datem našeho nejistého návratu. Ač jsem zajistila hromadný odvoz a razantní jízda pana řidiče mi způsobila mírnou nevolnost, stihnout začátek v 16 h bylo (zejména díky nízké propustnosti metropole) zhola nemožné.

Náš odbor volil pro fandy turnaje tématické kostýmy „vodní hospodářství“. Vyloučení z reprezentace mě samozřejmě od převleku neodradilo. Neváhala jsem obětovat čas a prostředky a uštrikovat z chemlonu náznak sítě, abych mohla představovat vodní vílu (byť poněkud postarší).

Kostým jsem vláčela v zavazadle s sebou, na parkovišti se pak převlékala do vlající sukně, zeleného topíku a do vlasů vetkla zbytky syntetického materiálu, kterým jsem obalila horní část těla. O zelenou barvu v obličeji se mi postaral samotný přesun, sladila jsem s ní oční stíny.

Místo k převlékání zajistil nečekaně manžel, který ze samé radosti z ženina návratu vyrazil do hospůdky se svojí kamarádkou, pročež se vozidla elegantně zbavil a současně si zajistil pohodlný transport domů. Později jsem proto naší dodávkou mohla přiblížit kolegyně k centru města.

Na bowlingu jsem byla kolegy přivítána poměrně nadšeně, byť kvality jejich převleků jsem ani vzdáleně nedosahovala. Nikdy bych nevěřila, jakou službu mohou udělat dobře zvolené paruky šílených barev; vyjímala se v ní báječně naše nová kolegyně, ale též několik zasloužilých kolegů. Kolektivně jsme dosáhli na druhé místo právě za důmyslné kostýmy.

Co se týká sportovního výkonu, na stupních vítězů jsme se jako tým bohužel neumístili, byť jádrem naší pětice byl absolutní bodový vítěz. Nemohu ovšem předpokládat, že by mé příležitostné zásahy tuto situaci jakkoli zvrátily.

Ale ačkoli se mi nepodařilo seznámit s jedinou novou osobou, minimálně jsem prohloubila vztahy se svými blízkými spolupracovníky. Po druhém půllitru kofoly jsem s pocitem rybníku v břiše nakonec zamířila k domovu.