kOmický blog DXXII.

Dceřinu zprávu s textem „Mamiíí, kdy se vrátíš?“ - obdrženou při návratu z víkendu - jsem si předvídavě nevyložila jako projev osobního zájmu.

Nicméně zdaleka jsem nedocenila její další vliv na denní režim následujících dní. Téhož večera jsem za dceřiny asistence neuměle odstraňovala srst okolo hnisavých ložisek na tváři našeho čtyřnožce. Pacient příliš nespolupracoval a ve snaze nevypíchnout oko jemu ani dceři mu nůžky vytvořily svérázný sestřih.

Částečně odhalená kůže evidentně volala po návštěvě veteriny. Tato se však poměrně obtížně zařazuje do pondělního programu sestávajícího z běžného pracovního vypětí v kanceláři následovaného třemi hodinami plánovaných masáží. Dojmy z relativně relaxačního víkendu vzaly rychle za své.

Kancelářskou činnost jsem pro jistotu začala dříve, abych poměrně brzo odpoledne dobíhala tramvaj směřující na okraj města k odstavenému vozidlu. Doma jsem úřednický outfit nahradila starými džínami a vyzbrojena vodítkem v doprovodu pacienta vyrazila zajistit jeho ošetření.

Psí oči jasně hovořily o míře trápení, které mu dermatitida způsobuje. Svižná cesta serpentinami v kufru kombíku bohužel k jeho komfortu nikterak nepřispěla.

Leč zatímco lékaře nejprve vesele uvítal, při pokusu o použití střihacího strojku k odstranění zbytků srsti z bolavých míst temně vrčel. Nikdo v té chvíli nejevil snahu přetlačovat se s půlmetrákovým nevděčníkem, což další průběh léčby mírně ovlivnilo.

Byla jsem vděčná, že si čtyřnožec nechal celkem v klidu píchnout injekci zabraňující pocitu svědění a tím i škrábání postižené oblasti. Na vlastní ošetření byl doporučen šampon s obsahem účinné látky určený k aplikaci dvakrát denně.

Po transportu pacienta zpět domů jsem se navrátila k výchozímu parkovacímu stanovišti a za pomoci oleje a důvěrně známých hmatů napravovala záda objednaným klientům.

Naše následující dny pak byly ranní a večerní vycházky následovány desetiminutovkou v koupelně, při které byl mokrý částečně pes, částečně jeden ručník a dále jedna až dvě osoby, koupelnová předložka a většina místnosti. Jediné pozitivum lze spatřovat v postupném přivyknutí pacienta na nečekanou – byť značně jednostrannou – péči.

Po týdnu si manžel přestal stěžovat na psí srst v umyvadle a domácí mazlík přestal při šamponování odcházet a házet hlavou. Leč hojení postupovalo pomalu a po opadnutí účinku injekce pes opakovaně používal zadní končetinu ke zhoršování stavu bolavých míst.

Zachránil nás až další léčebný prostředek – gel, který není nutné oplachovat. Po jeho dvoudenní aplikaci jeví boláky tendenci k ústupu. Sice neeliminoval čtyřnožcovy návštěvy v koupelně, (která stále vykazuje nežádoucí přítomnost psích chlupů), ale zkrátil dobu ošetření a polovinu. Mohu tak vstávat o přibližně pět minut později.

Drahý choť nadále příležitostně vyjadřuje svůj nesouhlas s následky krátkých pobytů čtyřnožce v interiéru. A já se pomalu začínám škrábat také.