kOmický blog DXXI.

Shodou náhod jsem nedávno v praxi ověřila, jak se rodinné stereotypy vyrovnají s mojí nepřítomností. Výsledek je rozporuplný.

Třídenní pracovní porada oznámená na konci prázdnin se mi zcela nepravděpodobně potkala v jednom týdnu s víkendovým masérským kurzem objednaným v dubnu. Pohled do diáře zaskočil nejen mě.

V úterý ráno jsem rodině zamávala, abych se ve čtvrtek vrátila obohacena o nové poznatky, pracovní kontakty a s lehce nabouraným žlučníkem. V sobotu brzo ráno jsme se sestrou měly odjíždět do Prahy, přičemž cestu již ve fázi plánování komplikovala povodňová předpověď počasí. Cestu vlakem či autobusem jsme svorně zamítly; a neodradil nás ani hořící motor sestřina auta.

Páteční večer jsem mimo rychlého balení skromného zavazadla hodlala věnovat rodině. Tento plán zhatil v úvodu manžel, který se odebral do sokolovny chystat na sobotní akci. I děti jevily zájem spíše o individuální program, ačkoli setrvávaly doma.

Bylo třeba zlikvidovat prádlo přetékající v koupelně z koše a zalít květiny. Zhodnotila jsem též domácí zásoby – a pod dojmem jediné krabičky mletého masa zakoupené chotěm na víkend se jala vařit dýňovou polévku. V rámci zpracování neočekávané úrody vznikla buchta a se snižující se teplotou v domě zabojovala i jablka v sušičce ovoce.

Nejstarší potomek prošel kuchyní a ve spíži zamyšleně konstatoval, že „Nemáme nic k jídlu“. Po důkladnějším prohledání regálů usoudil, že naopak máme plno bramborového těsta a optal se bezelstně, zda bych neudělala šišky s mákem. Inspirovalo ho paradoxně bezlepkové bramborové těsto v prášku, které mi darovala manželova maminka.

Poličky spižírny ale skýtaly i jiné instantní výrobky – jeden mírně prošlý jsem vylepšila druhým před expirací. Lednička vydala sklizených zbytek švestek, které byly v náhlé inspiraci oděny těstem. Výsledkem bylo asi dvacet knedlíků a zbytek se proměnil v téměř úhledné válečky.

Na nabídku večeře reagovaly děti překvapivě – většinu knedlíků okamžitě snědly. Nechaly tatínkovi, který po návratu prohlásil, že celý den nejedl. Napravil to polévkou a následně zcela vyvrátil moji teorii, že sladká jídla považuje za zákusek.

Zbývalo jen pověsit třetí várku prádla, vytvořit svačinu z bezlepkového chleba, který mi upekla tchyně, a po rychlém balení odpadnout s pocitem, že jsem rodinu na část víkendu zabezpečila.