kOmický blog DXVIII.

Potřeba opatřit důstojné šaty na bílou prodlouženou vyplynula nečekaně - záhy po zahájení školního roku.

Ačkoli jsem dceři poskytla krabici plnou společenských (již dvacet let) pravidelně doplňovaných modelů, prošly pouze dva (a to výhradně v případě, budu-li je ochotna zabrat v pase.)

Poťouchle jsem dceru nabádala, ať si s kamarádkami alespoň na lekce dohodne systém vzájemného zapůjčování šatů tak, aby žádná z nich nemusela jít ve stejných opakovaně. Zřejmě se nápad neujal; po týdnu se mladá dáma hlásila o menší finanční obnos k nákupu.

Mé dcerou oblíbené plesové botičky byly nedopatřením zničeny při návratu z poslední akce. Ostatní nabídka matčiny obuvi dceru nezaujala; první lekci zvládla v (mých) dosud nenošených černých lodičkách, aby mi je později vyčetla a začala spekulovat o nákupu vlastního páru společenské obuvi.

Dokonalý přehled o vlastních botičkách mám jen díky jejich stěhování z provizorních botníků do nových. Jednoznačně jsem v rodině majitelem nejvíce kusů - a to jsem tři páry vyhodila a další tři postoupila.

Šaty na prodlouženou jsou jiná liga. Je doporučené se na jejich výběr objednat. Dcera nejevila dostatek odhodlání tak učinit, zato vyvíjela poměrně silný nátlak na maminku. Přibližně dvouminutovým telefonátem jsem problém vyřešila a v pátek odpoledne jsme spolu za silného deště kráčely k půjčovně.

Budoucí tanečnice nezklamala a dorazila v širokých černých riflích a upnutém croptopu překrytém černou mikinou, (klientela salónu vykazovala ale obdobné parametry).

Probraly jsme nabídku, přičemž jednoznačně vítězily modely třpytivé. Vybraly jsme několik modelů, které postupně dcerunka oblékla. Vypadla v nich překvapivě dospěle. U za mě nejhezčího modelu zpozorněla dáma za pultíkem recepce a pronesla, že tyto šaty mají určitě i v menší velikosti. Výměna velmi prospěla a bylo rozhodnuto, (ačkoli jsme měly i variantu záložní).

Pochopitelně se jednalo o model nejdražší - byť se nabízí, že cena zapůjčení je odvislá od zájmu klienta. Ale bílá prodloužená je jednou za život. Sama dodnes trpím při vzpomínce na šaty, které mi babička v dobré víře ušila. Měly pro bílou prodlouženou jednu zásadní vadu - nebyly bílé. A stejně tak budu po zbytek života litovat, že jsme jako rodiče tuto zásadní společenskou událost neabsolvovali se synem.

Budu doufat, že měsíc a půl je pro slečnu dostatečně dlouhá doba pro výběr a nákup obuvi. Sama nepochybně v krabici od banánů najdu použitelné šaty a boty zvolím především tak, abych z akce byla schopná odejít obuta.