kOmický blog DXVI.

Praní lze považovat za nenáročnou domácí práci, je-li vykonávána s pomocí automatické pračky (a tato je funkční).

Nechtěně jsem naši frekventovanou domácí pomocnici vyřadila z provozu praním vetchého spodního prádla, které jako projev nesouhlasu vyvrhlo kostici. Tato pak zákeřně pronikla do vnitřního prostoru pračky, kde při otáčení bubnu vydávala hrozivý kovový rachot.

Z dětství pamatuji, že pračka s horním plněním Tatramat kovových výstuh spolkla několik, a tyto občas o sobě při praní daly zlehka vědět. Náš postarší předem plněný spotřebič AEG ale obsadil mnohem agresivnější druh, který pokusy prát zcela vylučoval.

Manžel – den před odjezdem na dovolenou – pojal myšlenku pračku vyléčit vlastnoručně. Odpojil ji ze zásuvky, pročež jsem se nemusela obávat o jeho život (a stačilo se strachovat o spotřebič). Nějakou dobu se ozývala různá citoslovce a obtížně publikovatelné výrazy. Přesto byla jeho mise úspěšná. Za pomoci ohnutého drátu a baterky svítící do bubnu po několika minutách – značně zdeformovanou - kostici z pračky vyprostil.

Zatímco jsem uklízela prach z míst, kam běžný úklid nedosahuje, choť studoval topnou spirálu, kterou se rozhodl rovněž vyčistit. Posléze vše vrátil na původní místo a já zkusmo naplnila pračku.

První várka (kratší program, jemné prádlo) se vyprala – muž se dmul pýchou a nadšením, že ušetříme za opraváře. Leč po aplikaci tmavého prádla spotřebič spustil, načerpal vodu a po pár minutách vyhodil pojistky.

Se zoufalým výrazem jsem hleděla na mokrou změť. Pak jsem odevzdaně vypustila z pračky vodu a lehce vyždímané mokré (a stále špinavé) prádlo pověsila venku přes šňůru. Vydrželo tam týden, jelikož jsme odjeli na dovolenou a doma setrvávajícímu synkovi evidentně nevzhledná exteriérová dekorace nevadila.

Pokus o opravu drahý choť po návratu zopakoval. Naše zavazadla vyprodukovala přibližně tři barevně odlišené hromádky prádla a i nejstarší potomek doma přispěl dalšími dvěma (bez rozlišení barev) - provoz pračky byl více než žádoucí.

Bohužel výsledek manželova snažení byl stejný – opět první praní proběhlo bez zádrhele, aby u druhého vyletěl jistič. Tentokrát to zákonný protějšek zpestřil tím, že odkráčel za sportem. A já při vší snaze (a poctivém oběhnutí všech tří skříněk označených bleskem) nebyla schopna přívod elektrické energie do domova obnovit.

Frustrována vlastní neschopností a představou opětovného vypouštění pračky a manipulací s mokrým prádlem jsem dlouho hlasitě nadávala. Manžel logicky telefon nezvedal a z konzultace se synem (toho času na rybách) nevyplynula žádná použitelný rada.

Když se sportovec dostavil, už jsem byla klidnější. Vysvětlil mi, že mimo jistič v průjezdu, který jsem identifikovala správně, je třeba nahodit ještě jistič u fotovoltaické elektrárny umístěný (logicky) ve sklepě. Ten jsem bohužel opomněla. K radosti nejmladšího potomka byl elektrifikovaný domov opět funkční. Až na výjimky...

Muž odkráčel doplnit tekutiny po sportovním výkonu. Přišla mi od něj zpráva, že – dle hospodské odborné konzultace – může pojistky vyhazovat očištěná spirála. Byla jsem obviněna, že jsem spotřebič rozbila (neopatrným praním); nyní mám argument ukazující na jiného viníka.

Na šňůře už dva dny visí nevyprané kusy prádla a neděje se nic; pračka pochopitelně vypověděla službu v pátek večer. Připravené hromádky shodných barev jsem vztekle nacpala do prádelního koše (a vedle něj), abychom koupelnou mohli alespoň procházet. A doufám, že se brzo dostaví opravář nebo choť s novou topnou spirálou. Pokud ani jedno nenastane, ve středu objednám novou pračku.