kOmický blog DXLVI.

Vždy jsem silně pochybovala, že cesta k srdci vede přes žaludek. Ostatně mé vstupní kuchařské dovednosti tuto skepsi jasně potvrzovaly.

S přibývajícím věkem, počtem dětí a časem stráveným v kuchyni začínám mírně moudro našich předků chápat. Věčně hladové děti potěší minimálně fakt, že si nemusí jídlo samy připravovat.

Před pár lety by mě nanapadlo, jaký úspěch mohou slavit švestkové knedlíky, což bylo mimochodem jedno z prvních jídel, na jehož přípravě jsem se coby přibližně šestiletá podílela stojíc na stoličce vedle babičky. (Mnoho švesek jsem asi do těsta nezabalila a nepochybně babička mé výtvory musela korigovat.)

Dalším příkladem jsou klasické řízky. Opět se mi vybaví babiččina kuchyňská linka a mouka a strouhanka všude kolem. Později jsme s maminkou jednou ročně obalovaly vánočního kapra, za postupně nižších ztrát na surovinách.

Abych se pravidelně ujala jinak zcela obvyklé ženské práce, musela jsem si pořídit děti. Protože na špagetách a míchaných vejcích se dá vydržet pouze omezeně dlouho.

Když jsem naposled využila home office, neváhala jsem během on-line přednášky s nejmladším dítětem mrhajícím jarními prázdninami potřísnit i naši kuchyni. Prcek se nezalekl (v pyžamu přepásaném zástěrou) trojobalu ani smažení. Z kostí jsme uvařili vývar, další rodinnou hitovku. Výsledky naší práce pak nejvíce ocenil nejstarší syn po čtyřdenním pobytu u vody.

O víkendu jsem se snažila pozvednout upadající pracovní morálku rodinných příslušníků taktéž stravou. Technologické pauzy zapříčiněné schnutím nátěru Primalexu jsem vyplňovala pečením kynutých povidlových buchet, které u dětí minule překvapivě zabodovaly, jakkoli z nich většina povidel vytekla. Tentokrát dopadly o něco lépe – možná budeme kvasnice kupovat nejen na Vánoce a Velikonoce.

Nejmladší dítě je v konzumaci poněkud vybíravé, na jeho přání jsem tedy upekla i perník litý na plech. Snědl celkem asi 5 kousků (a poctivě vybíral rozinky, které jinak běžně pozře). Přebytky pravděpodobně potěší kolegy v kanceláři.

Nad původní očekávání se podařilo pokročit i v akci „vykliď mrazák“ a několik loňských úlovků transformovat do rybího salátu. Tento – překvapivě – zmlsaný chlapeček ochotně konzumuje. Ale úspěchy slaví i u starší generace a širšího okruhu kamarádů. Jen jeho příprava zabere dost času.

Drahému choti jsem rozmluvila myšlenku nabídnout dětem k nedělnímu obědu zeleninový salát. Z nabízených variací z mletého masa vybraly chilli con carne a zeleninu jsem ponechala na lehkou večeři.

V úplném závěru náročného týdne jsem se s rodinou ochotně podělila o bonboniéru. Protože někdy – především po intenzivním pracovním vypětí – není špatné obalit nervy tukem, zejména pokud se jedná o tuk kakaový.

Při krájení zeleniny mě ale kacířsky napadlo, zda si v úvodu uvedené moudro nevykládáme úplně špatně. Protože vhodnou skladbou předkládané stravy se dá docílit mnohem snadněji infarkt nežli láska.