kOmický blog DXLIII.

S koncem převážně odpočinkového měsíce ledna jsem vzhledem k nízké pohybové seberealizaci doma a v zahradě uvažovala o vhodných sportovních aktivitách.

Inspirována kolegyní trávící volné večery tancem, odkývla jsem – s mírnou nedůvěrou – společnou návštěvu zkušební lekce port de bras a vzápětí se s ní přihlásila na silové cvičení nabízené přímo v budově úřadu.

Mimo společnosti z kanceláře bylo hlavním (byť naprosto nelogickým) důvodem pro účast jméno pořádajícího studia. Podle popisu se jednalo o „také ženské“ ladné pohyby cílené mimo jiné na celkové protažení.

Kolegyňka nadšeně líčila, že bude mít na lekci novou sportovní sukni. Pro mé potřeby posloužily nalezené nejméně opotřebené legíny; důstojnější oděv šatna (byť čerstvě uklizená) nenabízela.

Obtížné bylo na místě docílit ladnost pohybu, neb jsem v zrcadle připomínala nemotorné slůně. Vzhledem k mírné nadváze většiny účastnic (a strategickému umístění v neexponovaném rohu) jsem příliš v kolektivu nevyčnívala.

O necelý týden později jsme se vyzbrojené yoga matkou vydaly zapracovat na fyzičce ve společnosti mnoha úřednic a tří mužů. Převlékala jsem se za stolem s jednou rukou na klávesnici, zapomněla jsem láhev na vodu a pro úhradu za lekci jsem musela zpět do kanceláře vyběhnout.

Po úvodním zahřátí nám skutečně bylo teplo. Celkem logicky jsme během lekce postupně prošli všechny části těla, přičemž ke cti lektora nutno zmínit, že vždy předvedl a vysvětlil, co od nás očekává. Nejvtipnější byly cviky s posilovací gumou, do které jsme se ve třech smyčkách prakticky oblékli. Přičemž samotná příprava byla zkouškou intelektu cvičenců.

Zkušení účastníci nás nejprve pozorovali jako exotické savce, nicméně nevykazovaly jsme pravděpodobně žádné zásadní odchylky, které by bránily přijetí do kolektivu.

Po konci lekce jsme zardělými obličeji lehce udivily kolegu, který byl ve světle monitoru v jinak temné kanceláři nezvykle bledý. Naše pozvání k účasti na příští lekci ovšem s díky odmítnul. Zřejmě se bude dále raději věnovat zpěvu než sportu.

Po zkušební lekci port de bras jsem zaregistrovala pouze nejasný dojem, že by mé sportovní oděvy zasloužily obměnu. Po hodině cvičení s úředníky jsem naopak jasně ráno zaznamenala existenci zádového svalstva a odpoledne při chůzi po schodech i únavu dolních končetin. A ze samého nadšení se přihlásila na další pondělky až do konce měsíce.