kOmický blog DXLI.

Potřebu uvolnit prostor jsem přesunula do materiální úrovně, kde - oproti obtížně uchopitelnému času - očekávám lepší výslekdy.

O víkendu jsem zaútočila na vlastní šatník. Drahý choť mi na vyžádání obstaral dva obří igelitové pytle, které jsem za jediný večer dokázala naplnit, aniž jsem prošla všechna zákoutí šatny. Manžel pojal podobnou myšlenku a přerovnal část svých předmětů pokrývajících podlahu tamtéž; ačkoli oblečení se mezi nimi vyskytovalo zřídka.

Kolegyňka mi před delší dobou zapůjčila knihu jisté odbornice na úklid, která bohužel svá moudra zdůrazňuje s tolikerým opakováním, že mě nebaví číst. Základní myšlenka je ovšem natolik snadná, že k ní není třeba cizí rady. Každá věc má mít své místo a není dobré skladovat zbytečnosti.

V tomto směru by zjevně pomohlo přibrat, což by velkou část šatníku odsoudilo k odsunu. Dokud ale obléknu svršky staré přes tři desetiletí, tato motivace k redukci bobtnajícího odkladiště nenastane.

Bylo nutné zvolit jiná kritéria – míru obnošenosti, nevhodnou barvu nebo délku či dobu nevyužití. Nad některými kusy bylo obtížné identifikovat, jaká motivace vedla k jejich pořízení. U jiných byla naopak jasně patrná oblíbenost, bohužel již evidentní ze stavu materiálu.

Největší redukce proběhla překvapivě v sekci „pracovní oblečení“, jelikož jsem k narozeninám dostala nové montérky a hodlám je využívat. U některých kousků kancelářského a volnočasového zařazení jsem naopak hodně váhala.

Přes prvotní zábrany se mi podařilo na podlaze ložnice navršit obstojnou kupku svršků, na kterou by dva pytle pravděpodobně nestačily. Pojala jsem spásnou myšlenku a přizvala dceru. Vzhlédla překvapeně, vyrušena prosbou o pomoc od sledování seriálu.

Mezi předloženými kousky textilu se ovšem rychle zorientovala a během chvilky vznikly tři menší hromádky. Následně dcerka dvě sebrala a zaplula zpět do svého pokoje. Příštího dne jsem pochopila, že se jednalo o třídění na kusy „k prodeji“ a kusy „k nošení“, jelikož třiditelka svůj outfit ke koním prakticky doplnila mým opuštěným černým rolákem. A její oběť nebyla zcela nezištná, neboť peníze za prodané svršky jí zůstanou.

Třetí hromádku jsem do pytlů vměstnala již poměrně snadno. Nad nemnoha kousky jsem se – zcela v rozporu s radami autorky výše zmíněné knihy – z nostalgie slitovala. A o den později vytáhla šicí stroj, abych provedla drobné (leč nutné) korekce.

S odstupem musím přiznat, že lehce brutální zásah v šatníku je skutečně svým způsobem osvobozující. Příště zacílím na boty. A kdo ví, kam dále...