kOmický blog DXIX.

Švestky jsou vděčné nenáročné ovoce z širokými možnostmi využití, které již sedmým rokem statečně přehlížíme.

Po prvních letech usilovného prořezávání stromů jsem na slivoně zanevřela, jelikož poslední roky se jejich plody – byly-li jaké – přemisťovaly k zemi, aniž stihly odložit zelenou barvu. Své sadařské úsilí jsem směřovala k mnohem spolehlivějším jabloním a dětmi ceněným hrušním. Letos k mému zděšení neuspořádané koruny stromů přinesly zcela nevídanou úrodu.

Při vědomí nemožnosti zpracovat toto množství švestek na povidla, nahodila jsem myšlenku ovoce likvidovat uložením do sudu a následným vypálením - leč chabá podpora rodinných příslušníků mne záhy odradila. Představa, že se po pracovní „osmičce“ v kanceláři (a třech hodinách masírování) prodírám večer zahradou s čelovkou a shromažďuji slívy, nebyla nikterak lákavá.

Povedlo se mi udat pár bedýnek v rodině, uvařit několik dávek povidel a ochotná manželova maminka si švestky vozila ke zpracování po přepravkách domů. Upekla jsem množství buchet a půlené švestky nám zabírají velkou část mrazáku. Nosila jsem též krabičky s čerstvě natrhanými plody do práce, kde slovensky hovořící kolegyně uváděla příchozí do rozpaků nabízením „slivky“.

Přesto na stromech příliš neubývalo... a ještě začala dozrávat jablka a hrušky. Nakonec choť nabídl kamarádům bezplatné zdroje pro naplnění jejich sudů, aby na vosy a sršně nezbylo tolik.

Po letech jsme vytáhli sušičku a vyrábíme křížaly z jablek a hrušek. Původně výhradně ve slunečných dnech. Pro nelidské teploty jsme ji – využívajíc vlastní solární energie – umisťovali ven do průjezdu, aby nám zbytečně neohřívala domov. Od ochlazení je opět používána v domě – částečně i k vytápění (a na slunce už nečekám).

Bohužel sušené ovoce podezřele rychle mizí. Oceňuji zdravé mlsání svých dětí, leč naplnit tenkými plátky všechna patra mi trvá dobře hodinu a dalších deset se suší. Opravdová sklizeň jablek nás teprve čeká. Už nyní ale kacířsky doufám, že příští rok se zase neurodí.